Orel 2 - 1. kapitola

Uplynulo dvacet let od smrti velmistra Gahena, který zemřel rukou zrádce Dar-huna. Hned po uctění jeho památky, které se zúčastnily stovky druihů, ze všech možných světů, byl za nového velmistra zvolen Goran. Syn velmistra Gahena, o kterém nikdo doposud nevěděl. On sám řekl, že jeho otec předvídal svou smrt, a proto jej tajně připravoval, aby zaujal jeho místo. Nikdo z druihů nepochyboval, protože Goran dělal vše proto, aby život v Tal-khenu pokračoval dál. Po vraždě velmistra Gahena se Drughovo bratrstvo stáhlo do ústraní a jen občas některý z druihů při plnění své mise narazil na drughu. Všichni tušili, že se chystají k něčemu velkému, a to pro druihy znamenalo jedině další problémy. Orel, Tygr, Grizly, Bizon, Kobra, Vlk a Škorpion postoupili ve výcviku dál a blížili se k dokončení výcviku. Zesílili, a tak je velmistr Daron posílal do nebezpečnějších misí. Tajemstvím jejich rychlého postupu ve výcviku, stejně jako vítězství v bojích, byla nenávist k Dar-hunovi. Jakmile si na něho vzpomněli, stali se z nich nepřemožitelní válečníci neznající strach a nebezpečí. Teď po dvaceti letech nastal čas, kdy Drughovo bratrstvo vstupuje znovu na scénu. Válku, kterou před dvaceti lety zahájili, chtějí dotáhnout k vítězství a je jen otázkou, zda budou zastaveni nebo se jim podaří druihy porazit? Nočními ulicemi kráčeli dva kamarádi. Oba silně podnapilí, a proto se museli vzájemně opírat, aby nespadli. Bylo jim kolem dvaceti let a zrovna byli na svém pravidelném nočním flámu. „Jak je to ještě daleko? Už mě bolí nohy a mám žízeň.“ „Už jenom kousek,“ odpovídal ten méně opilý z dvojice. „Doufám, že tam budou pěkný holky.“ „Pěkný! Budeš zírat, co za kočky tam uvidíš. Tak pojď a nezdržuj.“ Se štěstím spolu došli ke svému cíli. Deset metrů od nich stála poničená budova, kterou by každý nechal zbourat. Oprýskaná omítka, rozbitá okna a všude kolem budovy nepořádek budil dojem opuštěné ruiny. „Co to je? Dyť to může každou chvílí spadnout,“ stěžoval si opilejší mladík. „To je jen kamufláž. Ta holka, kterou jsem poznal včera v baru, říkala, že to má odrazovat lidi. Prý je to jen pro vyvolené," a hlasem dal najevo svou nadřazenost. "Ale řekla mi, kudy se dostaneme do sklepení, které je luxusně zařízené, a kde se neustále paří." "Aha," přikyvoval mu kamarád. "Řekla mi taky, že jsem se jí děsně líbil. Ti ukážu ten cucflek, co mi udělala. Až do krve, hele,“ a zastavil pod pouliční lampou, aby mohl ukázat svůj poraněný krk. „Ještě dodala, jak ji mrzelo, že musela jít, jinak by mě nenechala odejít. Měl jsi vidět, byla jako zvíře, když mi to udělala. Doufám, že ji tam najdu, protože určitě by to s ní bylo super,“ a šťouchl do přítele, který se přitrouble rozesmál. „To jo, taková dračice. S takovou by to byl zážitek.“ Pak pokračovali dál k budově. Méně opilejší mladík vedl přítele podél zchátralého domu, k tajnému vstupu do sklepení, až náhle zakopli o ležícího muže a spadli. „Zatracenej houmlesák,“ dostal ze sebe opilejší z mladíků, když se postavil. „Táhni na nádraží a nepřekážej tady,“ dodal druhý a plivl na muže, o kterého zakopli. Plivanec padal přímo do míst, kde měl muž hlavu, ale těsně nad ní se ve vzduchu zastavil. Vteřinu se jen tak vznášel, a pak se vrátil směrem, odkud přiletěl, a vletěl přímo do obličeje mladíka, z jehož úst pocházel. „Sakra, co to bylo?“ řekl, když si rukou setřel plivanec z tváře. „Nevím, jak jsi to udělal, ale zkus zastavit tohle,“ a chystal se kopnout do ležícího muže, když se ze tmy za ním objevila obrovská postava, která jej praštila po hlavě. Druhý mladík se pokusil otočit a zaútočit, ale jediné, čeho tím dosáhl, byla rána do brady, která jej poslala za kamarádem k zemi. „Vím, že jsou i takoví, co svůj život nesmyslně promarní, ale vždycky je mi z toho nanic,“ řekl dvoumetrový muž, který se sklonil nad ležícího muže a pomohl mu vstát. „Máš pravdu, ale co naděláš. Nesmíš si to tolik brát," odpověděl mu ležící muž. "Jsou už ostatní připraveni?“ „Jo. Nikdo se do toho klubu nedostane. Všechny vchody jsme zatarasili a jsou v pasti.“ „Dobře. Tak jdem na to,“ a oba tasili zbraně. Společně kráčeli k tajnému vchodu do klubu. Jeden s mečem a druhý s velkým obouručním kladivem. Ve sklepení probíhala zábava na plné obrátky. Účastníci mejdanu v prostorách pod zchátralou budovou si naplno užívali života. Lezli po sobě, jako kdyby byli smyslů zbavení. Někteří odvážnější si to rozdávali i před zraky ostatních, za doprovodu rytmické hudby, kterou na pódiu vytvářela kapela v černých hábitech. Hudbou se ještě nesl omamný hlas zpěvačky, která na sobě neměla téměř nic a mnoho mužů bylo její nadpozemskou krásou omámeno. Jen na ni hleděli z pod pódia a nemohli se pohledem na ni nabažit. Mezi desítkami tanečníků se prodíralo sedm mužů v pláštích, snažících se dostat doprostřed tanečního parketu, kde pak vyčkávali. Jakmile nastala půlnoc, hudba utichla a s ní přestali tancovat všichni lidé. Zpěvačka přenechala své místo na pódiu muži, který se vedle ní objevil z ničeho nic. „Vítejte,“ pozdravil neznámý. „Jsem rád, že jste přišli v tak velkém počtu. Musím vás pochválit, mí věrní, za dobrou práci,“ když řekl věrní, půlka lidí v sále se mírně uklonila. „Zatím nás je málo, ale každou noc naše řady rostou. Již brzy o nás celý svět uslyší a poklekne před naší mocí na kolena.“ Někteří z posluchačů odpověděli řečníkovi radostným pokřikem a sedm mužů uprostřed tanečního parketu sevřelo rukojetě zbraní, ukrytých ve svých pláštích. Jeden z nich ze sebe strhl plášť a pozvedl obouruční sekeru před sebe: „Schválně, kdo z nás jich sejme víc,“ a zbytek skupiny jej napodobil. Desítky lidí v baru pod zchátralým domem rozevřelo čelisti jejich směrem a ukázali tak dva velké špičáky, které spolu s nelidských křikem daly jasně najevo, kdo je tu doma. Nastala panika, při které obyčejní lidé začali utíkat ven z budovy, zatímco se upíři vrhli na sedm ozbrojených mužů. „Hergot, Grizly! Kolikrát ti mám říkat, že když se snažíme být nenápadní, tak potom, co vlezeme přímo mezi nepřátele a začneme dělat průzkum, nemůžeme hned tasit zbraně a sekat je na kusy," řekl naštvaně Vlk a hned na to vrazil do chřtánu jednoho upíra vysouvací bodec ze své kovové hole. "Já tě nechápu. Je jasné, že s nima žádné problémy nebudou? Rozsekáme je na kusy a vrátíme se domů," bránil se Grizly. "Tady jde o princip!" "Nechte toho," zavelel Tygr. "Teď není na diskuzi čas," a ohnal se po dalším upírovi, který na něho zaútočil zprava. "Zabijte ty opovážlivce!" zavelel hlavní upír z pódia. Grizly se ohnal kolem sebe sekerou a setnul hlavu třem upírům: "Nevím jak vy, ale mně se hlas toho zpěváka nelíbí. Když tam byla ta pěkná upířice, šlo to ještě vydržet, ale teďka už to ve mně vážně vře," pak si začal prosekávat cestu k pódiu skrz řady upírů a jeho přátelé postupovali kousek za ním. Během několika minut se v úkrytu upírů, kam lákali lidi, nedalo skoro dýchat. Prach z jejich rozpadlých těl vytvořil na podlaze silnou vrstvu a křik vystrašených lidí, kteří nevěděli, o co zde vůbec jde, lezl sedmi druihům silně na nervy. Když zabili posledního služebníka, kterého si v tomto světě stvořil hlavní upír, rozestoupili se okolo pódia, aby jim neunikl. "Porušil jsi pravidla. Víš, jaký je trest?" oznámil upírovi Tygr, i když mu tato slova připadala trapná, ale šlo o ceremoniál, který se neporušoval. "Vy ubozí lidé. Chcete bojovat se mnou? S vyšším upírem! Jste mi k smíchu, mě neporazíte. Stříbro ve vašich zbraních mě pouze slabě zraní, ale budu mít dost síly, abych vás roztrhal na kusy," výhružně pronášel upír k druihům. "Sakra, co to je za upíra?" divil se Kobra. "On ani neví, kdo jsme." Orel vyskočil k upírovi na pódium a zdvihl k němu meč: "Dobře si prohlédni tuto zbraň. Možná ti to dojde." Upír se zahleděl na jeho meč a po chvíli bylo vidět, že zjistil, s kým má tu čest: "Ne! Mě nepřemůžete, jsem mocnější než vy," a zaútočil na Orla, který jej jediným pohybem meče přesekl vejpůl. Tělo hlavního upíra se pak rozpadlo v prach, ještě než stačilo dopadnout na zem. "Už mě to tu nebaví. Vypadneme odsud," řekl Grizly a všem jeho přátelům bylo jasné, že upíři, které před chvílí pobil, nebyli pro něho žádnou výzvou, a tak je z toho otrávený. Než otevřeli portál do Tal-khenu, pozvedli zbraně před sebe a provedli rituál k získání magické moci, která byla jedinou dobrou věcí, jež po upírech v tomto světě zbyla.