|
Kdesi, uprostřed vozovky zaskřípali brzdy.
Až potulná kočka uskočila od své kořisti.
Věděl jsem, že je to ONA.
Blíží se, aby jako první vzala mé prsty do svých dlaní a bytostně se spojila s mým stínem.
Kroky, letmé zaklepání a světlo rázem vpadlo do místnosti.
Je tady. Radost a hrůza se mi zárověn prochází po zádech.
Co mám dělat?
Mám ji padnout k nohám nebo jako otravný hmyz odehnat?!
Přemítám, zatímco ONA stojí opodál. Nervozně poklepává na desku stolu a její pohled prozrazuje nedočkavost.
Nemůžu, nevím jak se zachovat...
krátké okamžiky, kdy slunce je v patách měsíce
Tentokrát již se zdviženým zrakem se otáčím a hledám místo kde stála Ta, pro kterou jsem se rozhodl. Nasládlá touha na jazyku mění se v hořkou nicotu. Není tu, jen na zaprášené dlažbě prosvítají stopy.
Utíkám a bezhlasně volám jméno které neznám a přeci mi v hlavě bije na poplach ...
... nic ...
jen vystrašený párek holubů vznesl se k nebesům.
* ze sbírky poezie: Střípky mého já
|