|
Jak jemná kůra z břízy,
zračí se tvá barva ve tváři,
do ní zasazené dva jantary
co přetrvávají na věky.
V odlesku slunečního paprsku,
okem pozoruji chvějící se řasu,
hnědý pramen tvých vlasů ji zakrývá
a před mou rukou pomalu uhýbá.
Dychtivost všech světů na mne pohlédne
a svou vůní mne ovane,
prstem jak štětcem ti brázdím po tváři
a na nich maluji ti perem z labutí.
Šustot jejich křídel,
dere se ti z úst ven.
Zůstává jen vlhký otisk
a krásných rtů stisk.
|