Něžný vrah

Luna mi řekla: ‚Dnes ho nech snít.
Nad jeho posledním spánkem smíš bdít.'
Poslední klidné sny nechat mu mám
Pak všechny noci už prožije sám

Ráno se probudí, v očích má žal
Zmizela nevinnost, s níž uléhal
Vrány a krkavci za oknem vědí,
Že můj něžný vrah na mě z postele hledí

Něžně mě políbí, něžně mě škrtí
Smrtící láskou mi žebra v prach drtí
Nad jeho hlavou snad vidím svatozář
Už každou noc bude ho děsit má tvář

Odpust mi, Bludičko, já zabil ti dceru
Všechnu tu vinu na sebe beru
Byla jak květina, však podobna blínu
V jedu mě topila a hnala do stínu

Odpusť si sám, z člověka synu
Smutkem po mrtvé tiše tu hynu
Měl jsi ji opustit, nechat jít dál
Však mým prosbám kdysi ses smál

Můj něžný vrah teď bojí se spát
Se svojí panenkou chtěl by si hrát
Ta však teď tančí jinému muži
Ve stínu podzemí duši mu dluží

Místo plytkých slov něžně mlčí
Místo bílých květů u hrobu se krčí
K smrti ji miloval, Smrti ji dal
Poslední vzpomínka, s níž uléhal