Óda na smrt

Když skví tvář se tvá
za svitu temné luny,
já vím, že ty jsi má,
jako k moři patří vlny.

Oči máš jak černé perly,
co tkví na dně nicoty.
Bledé vlasy co se leskly,
nyní tmavé jak staré boty.

Já vím že ty jsi má,
rozmilá má jediná.
Polibek můj, studený je led
jindy med, však teď hned,
pouhopouhý je to jed!

Ach láska má jediná,
včera života plná,
dnes však nehybná.,
ona totiž, mrtvá!

A já se modlím,
k bohu vzhlížím
a já dál půjdu,
z útesu shlédnu,
a život svůj si vezmu,
v náruč smrti se vrhnu!

Osud náš je naplněn,
lásko má jediná,
z vraždy jsem obviněn
ale tys přec má!