Sníh

Sněží, vánice žene se k nám znám, dobře si vzpomínám
na to, co říkali staří kmeti sníh jsou slzy lidských dětí co lásku nepoznaly..
stojí stranou hlavního dění, na vrcholu hory zapomnění..

I já jsem jedním z nich
křičím ticho, padám vzhůru
doufám v klidnou noční můru
ležím v bílých závějích..

Vítr písničku svou vane oheň v krbu jasně plane
v teplém křesle sedíš a s knihou v ruce nevíš že za okny umírá svět..
přijdeme do nebe či pekla.. či snad nicota nás čeká?

Za naši nenávist, za naši zlobu
co tu dělám, proč je tu tma?
ještě je brzy dosáhnout dna..
všechny nás vede k temnému hrobu..

Ač na smrt příliš mladá poslední vločka k zemi padá
těší se, až přistane do hlíny vsákne se do kořenů rostliny a naděje rozkvete..
je to sen či realita.. hladinu čeří slova ticha..

To já jsem tou vločkou
malým ptáčkem, černou kočkou za plotem..
jsem jeden poryv větru
jedno zrnko v moři písku
paprskem, co tančí v lukách
kapkou vody, co uvízla ti v rukách
tak se neboj, s nadějí v srdci nezemřeme..