|
V polospánku v polosnění
obávám se rozednění.
Utíkám!
Kam?
Do říše pohádek,
do světa bez hádek.
Tam kuličky štěstí padají z duhy,
z té barevné tuhy,
co nakreslila kouzelný háj,
můj vysněný ráj.
Kde bělostní oři
skotačí v lučním moři.
Tam ve stříbrné mlze
létá si drze
z křišťálu motýl,
co z nektaru radosti se opil.
Tam voní démantové kvítí,
lapen jsem do vonných sítí.
Vdechuji naplno omamné vůně,
hledím do třpytivých hlubin tůně,
jenž připomenou mi,
že tohle není domov můj.
Pryč prý musím stůj co stůj.
Pryč z úkrytu!
Tam do třpytu!
Zas utíkám!
Kam?
Vstříc probuzení…
|