Poslední cigareta

Z obou rtů kroužek udělám,
když jsem sám
a vášnivě potáhnu si vzduchu,
prázdně a mělce..
Nemám co bych sobě zapálil,
podoben střelce
u kompasu těkám sem a tam,
a šeptám "poslední" si dám,
a zatoužím na pár chvil,
abych někým jiným byl..

Udělám kroužek ze rtů obou,
musím přeci kráčet s dobou
a být čistý jak nepopsaný list.
Nadechnutí a mezi zuby vzduchu svist.
Na krátkou hodinu udělal bych sobě dobře,
a svědomí jako prudký toxin v kobře,
naleptává moji mysl-
-má sebetrýzeň vůbec smysl?!
Co když "poslední" dopřeju si?
Ruce zebou, nohy se klepou
a spravedlnost slepou
rve něco uvnitř mě na kusy..

Udělám kroužek z obou rtů,
as potřeboval bych eskortu.
Zoufalství a šílený smích..
Babička na vnuka by hrda byla,
na něj by se byla nikdy nezlobila-
-byl-li by jako padlý sníh,
jenže já jsem jak z dehtu cesta
na těch běloskvoucích vločkách,
jsem jak procentíčko ze sta,
jak zápach po mrouskajících kočkách,
jak uvadlá růže od toho, kdo miluje,
to já jsem přeci onen, co kouří! pije, fetuje...

Z obou retů udělám si kroužek,
nebo lépe, stáhnu je v uzoulinký proužek
a nevrazím mezi ně nic,
prázdnou krabičku žebrákovi hodím
a schovám se sám před sebou.
Dehtové bubliny kanou z plic,
jak tělo bez duše si chodím
a věřím, že bude líp.
Zarazím ihned přísun nikotinu,
uvnitř mysli splodím
sobě antikrista.
I kdybych třeba chcíp
a nepohnul se z místa
na zbytek svých dní,
neponesu vinu,
že dal jsem si druhou "poslední"..