Věčná samota

Vše krásné jednou pomine,
toť osud krásných věcí...
Zazáří a hned pak zahyne
však nezoufejme přeci...

Třeba jednou přijde den,
kdy usmějem se znovu zas.
Třeba k nám přijde ten,
kdo do srdcí nám vnese jas

Však do té doby duše má,
v samotě se tu trápí...
V samotě jež je bezedná,
paprsky naděje topí...

Marně mrtvím závidím,
ten jejich věčný klid...
Klid, ve kterém nic je netrápí,
klid, který chtěl bych mít...