Malá mořská víla

Mořká víla jako malá
sedávala u vln ráda...
Písek hřál, voda studila
a ona lyru svou vždycky si ladila...

Pak černé oči své upřel na ni
od hlavy po paty opálený...
Písek se zvířil a voda zčeřila
a potom víla do vln se vnořila...

Teď už sem nesedá, zato on ano,
vzpomíná na jedno nádherné ráno...
A když se šupiny zalesknou pod vodou,
hádá zda víla to nebyla náhodou...