Touha- kapitola I.

Studená válka

Tessara se s trhnutím vzbudila. Venku bylo světlo a celé její hejno ještě spalo. Většinou to byli mladíčci, pouhé děti, u kterých se závislost plně nestačila rozvinout. Ona se ale nemohla dále oddávat životu v říši bohyně Clessarlie. Přestože venku stále ještě nebyla blahodárná tma, ji ze spánku rušilo vtíravé dunění, které jí připomínalo zhoubnou, svazující a přesto nádhernou touhu po krvi.
Minulou noc se celé hejno Vetargien vypravilo daleko za oblast Krvavých plání, téměř až k řece, aby zaútočilo na zatím největší lidskou vesnici, na kterou si kdy troufli. Vesnice se jmenovala Poříčí a byla čistě lidská, stejně jako všechny v téhle oblasti. Vetargieni nikdy nezabili žádného Prokletého upíra, byť vražd Rodných už měli na krku několik. Druhé hejno, Kohnaargieni, už zabili jednu Prokletou, ale přesto nikdo z nich nebyl souzen, protože zhýčkaní odpadlíci, kteří se oddálili pravé podstatě bytí, si nezasloužili žádnou zvláštní péči. Velký Otec Assilera o nich říkal, že jsou to jen sprostí lidé, kteří mají špičaté zuby.
Poříčí bylo té noci vypleněno a ani jeden člověk nezůstal živý. Na bránu města byl demonstrativně připevněn znak Bratrstva- kapka krve s dýkou veprostřed.

Když dalšího dne přijeli Kněžnini lidé, museli se Vetargieni stáhnout co nejrychleji, protože jich přijelo neobvykle mnoho. Poříčí si původně zvolil právě kvůli tomu, že nečekali velký zájem vojáků Kněžny, protože vesnice už téměř patřila na území klanu Kewi, o které se Kněžna jakožto Landrejka nestarala více, než musela.
Nyní tedy bylo Tessařino hejno ukryté v jeskyních v lese Erte, který byl pro Vetargieny jako stvořený. Knížecí neměli rádi lesy a Landrejci k nim chovali přímo bytostný odpor a marugasové, kteří se v lese občasně vyskytli, nemohli celé hejno nijak zaskočit.
Jedinou nevýhodou jejich úkrytu bylo liduprázdné okolí, kde krvežíznivé hejno nemohlo uspokojit své potřeby. Tessara naprázdno polkla a představila si, jak jí blahodárná teplá tekutina protéká hrdlem...

Dnes se měli Vetargieni vracet do nitra Krvavých plání, kde mohlo Bratrstvo bezpečně plánovat další chvályhodné činnosti, kterými by překazili vládu těm zpovykaným crinarlijským Rodným a Prokletým. Tessara si všimla, že se venku konečně setmělo a bohyně tmy, Dinisarlia se bezpečně ujala své vlády. Okolo ní se budili další Vetargieni. Přímo vedle Tessary už se protahoval vůdce celého hejna- Sirjero. Mladá upírka se na něj pohrdavě podívala. To ona měla vést Vetargieny, ne tenhle mladíček, který bez krve vydržel klidně i tři dny a ani si nepamatoval modlitby k jejich pánům Vetargovi a Kohnaargovi. Dokonce ho jednou viděla pít víno...
Víno pili jen crinarlijští slaboši. Pro Bratrstvo byla jediným pokrmem krev. Nikdy nic jiného. Jen krev.
Dala bych si... Jen se nějakému hlupákovi zakousnout do krku, nic jiného nechci!

Z temných úvah ji vytrhnulo až tiché odkašlání poblíž jejího levého ucha. Tessara se nervózně ohnala spárem, na kterém ještě úplně nezatáhla drápy. Na ukazovák jí dopadla troška teplé tekutiny. Když se otočila, uviděla nejmladší Vetargienku, která sotva uskočila před jejím seknutím, jak v roztřesených rukou drží misku.
"Tessara- febaniss, velitel brzy vydá pokyn k odchodu. Měla by ses namalovat co nejdříve." pronesla mírně poníženým hlasem mladičká stopařka.
Tessara z její ruky beze slova přijala misku a namočila dva prsty každé ruky do teplé krve. Roztaženými prsty nakreslila na obou stranách tváře své čáry pod očima, a k tomu si ještě rudou tekutinou udělala čáru na nose.
Olízla si prst, na kterém zůstala trocha krve. Nepomohlo to, jen její touha po krvi zesílila.
U Vetarga, Poříčané mají tak řídkou krev... vůbec to nevydrží.

Sirjero již byl s několika dalšími bratry nachystán k odchodu a netrpělivě postával u východu z jeskyně. Tessara nespěchala, provokativně dlouho si upravovala výstroj s vědomím, že bez ní a jejích stopařek stejně nemohou vyrazit.
Po chvíli však přeci jen musela dát pokyn k odchodu a vyjít na pouť domů, do Krvavých plání.

*****

Kněžna, sedící v trůnním sále, si schovala hlavu do dlaní a skrz prsty pohlédla na velitelku stráže. Sissiana byla její dobrá přítelkyně, které by svěřila cokoliv. O to hůře vládkyni zasáhlo, že ani ta se nedokázala vypořádat s hrozbou ze strany Bratrstva krve.
Momentální situace ohledně Bratrstva byla zoufalá. Kněžna bojovala s nepřítelem, o kterém ani neměla žádné informace. O Bratrstvu krve se vědělo pouze to, že věří, že byli stvořeni bohy Kohnaargem a Arlingem, že jsou prapodivným způsobem závislí na krvi a že nenávidí Kněžnu, Knížete, Rodné, Prokleté i lidi. Podle znaku na bráně Poříčí je Kněžna odhadovala na hejno Vetargianů.
Když nezvládla Vetargiany chytit Sissiana, zbývala Kněžně jen možnost povolat i klan Kewi. Kewiovci mohli po proměně vystopovat Bratrstvo celkem snadno. A ona by ze zajatců potřebné informace nějakým způsobem vytáhla. Jenomže to by znamenalo pokořit všechny Landreje přiznáním, že na Bratrstvo sám klan Landro nestačí. Kdyby se o tom doslechli Mewmiané, mohla by se Kněžna loučit se stabilní pozicí v zemi, protože jak znala Rodné, jistě by to proti ní využili.
Další útok Bratrstva se neutají tak snadno. Poříčí bylo blízko území Kewi, upíři tam sice zajížděli málokdy, ale přesto bylo riziko, že se zvěsti o útocích roznesou. To by Kněžninu pozici zničilo.
Sissiana dále mluvila, přestože viděla, že Kněžna ji neposlouchá. Když její vládkyně zvedla hlavu, trpělivě zopakovala poslední minutu svého monologu.

Kněžna jen zavrtěla hlavou a pokynula své přítelkyni, aby ji následovala. Vyšla ze sálu a se Sissianou za zády se odebrala do svých komnat.
V předsíni jí pokynula, aby si sedla. Prohrábla si černé vlasy, přičemž si stihla připomenout, že si bude muset dát vlasovou masku. Třepí se mi konečky... vypadám jako nějaká levná flundra, u Mivy! A nemám ani kapku vína...
"Kněžno..." začala Sissiana.
Oslovená ji zarazila letmým gestem ruky. "Sissi, co budeme dělat?" zeptala se.
"Saabi, ty víš, že jsem v koncích. Nic mě nenapadá. Já je nechytím, to už jsem zjistila dávno. Musíš povolat Kewiovce."
"Sissi, nejsi náhodou rasistka? A to chceš volat jiný klan?"
"Ano. Ale teďka to Landrejové sami nezvládnou. Saabi, musíš je povolat do zbraně. Řekni rodu Wilie, ten byl vždy spíše pro klan Landro."
"Nemusím..." zašeptala smutně Kněžna...
"Ach, Saabi..."
Sissiana ji pohladila po vlasech.
Kněžna, nejvyšší představená všech Prokletých, seděla jako hromádka neštěstí, hlavu ukrytou v dlaních, vlasy jí jako černý vodopád padaly do obličeje a tvořily sametovou oponu tmy, která Saabilandru ukrývala před světem.
Měla by si dát zábal, třepí se jí konečky...
"Čekám na tvé rozkazy, Ssiterin Norse!" pronesla nakonec pevným hlasem velitelka landrejského vojska.
Saabi se otřásla a vstala.
Čekají na rozkazy Kněžny Temnot. Nesmíš je zklamat. Ale proč tu sakra není nic k pití?
"Sissiano Landriette, tvá Kněžna ti svěřuje důležitou misi. Pojedeš do území rodu Wilie, najdeš jejich vládce Xeniera a předáš mu tento dopis..." Sissiana se udiveně podívala na nataženou Kněžninu prázdnou ruku. Saabi sklonila zraky a ruku rychle stáhla. "... který se právě chystám napsat..."
Kurva, dala bych si panáka...
"Má paní, co se chystáš dělat?" zeptala se zmateně Sissiana.
"Hodlám zaútočit na Zakázané pláně. Plnou silou! Budeš mou prodlouženou rukou, Sissiano. Miweth ssien-te."