|
Podle mě je život existenčně závislý na lásce, pokud zde láska není, nemá život smysl a tak je zde myšlenka na sebevraždu. Naopak pokud máme lásky nadbytek, myslíme zase na to jak si ochránit svůj život a svoje zdraví co nejlépe. Pokud to shrnu, je sebevražda extrém, stejný jako nadměrná ochrana života, prostě něco narušilo normalitu a je zde problém. Po celý život se setkáváme s extrémy v mnoha formách a rovinách a je mnohdy velmi obtížné je zvládnout a vzít si z té situace poučení. Počasí je nestálé a tak zde jsou extrémní vedra a extrémní zimy, ten kdo je zdravý s tím nemá problémy a v tom je odpověď na sebevraždu. Ten kdo je nemocný má problémy se zvládnutím extrémní situace a tak spáchá sebevraždu, tak jako onemocní tělo, může onemocnět i duše. Zdraví je následek přirozeného života, který je aktivní a svobodný, jakmile je život někoho spojen se ztrátou přirozenosti, je zde nemoc a myšlenka na sebevraždu. Počet sebevražd je přímo úměrný přelidnění, čím větší je přelidnění tím více je tam i sebevražd protože přelidnění zabíjí lásku a uvrhuje nás do bídy a nemocí. Co dělat když chceme skočit s okna nebo se otrávit, podle mě je nejlepším řešením mnoho spát. Spánek nám dá možnost nabrat sílu a mnohdy v něm nalezneme odpovědi na to co jsme mnoho hledali.
|