|
Automatika a inteligence
Existujeme v prostoru a času, kde to co se nemění, automaticky pulzuje a to co se mění, používá inteligenci k tomu, aby se to mělo dobře. Inteligence je schopnost svobodně experimentovat a nalézat nejlepší řešení složité situace, pokud myslíme, tak se snažíme o svobodné experimentování, protože je zde nějaký problém. Myšlení to je složité počítání kdy se snažíme vypočítat jak se mít dobře. Stroj neví co je to mít se dobře, on nemá vědomí vlastní identity, identita neboli naše ego, to jsou podvědomé existenční zkušenosti, díky kterým je zde růst a rozmnožování našeho systému. Čím více jsme inteligentní, tím více se projevuje naše ego a vědomí naší jedinečnosti, nastává doba, kdy bude třeba dát počítačům a robotům inteligenci a tím i ego. Ego znamená, že myslíme jako obchodníci a herci ve snaze získat slávu a zisk, protože ten kdo je slavný a bohatý se zde má velmi dobře. Ve své podstatě mít se dobře znamená být nasycený tím, co milujeme a potřebujeme, myslíme nejvíce na to, co milujeme a potřebujeme. Dosud počítače a roboti nic nemilují a nepotřebují, protože oni nemají vztahy s okolím, i člověk, který vyrostl bez vztahů k okolí, nic nemiluje a nic nepotřebuje. Prvotní náš vztah je s matkou, se kterou nás spojuje pupeční šňůra, v době kdy jsme v matce, po porodu křičíme, protože se bojíme a nemáme zde vztah s matkou. Vrána k vráně sedá a tak vztah je otázkou toho, že jsme si v něčem blízcí a můžeme spolupracovat. Tak jako samotný člověk nic zde nedokáže, tak i samotný počítač, nebo robot zde nic nedokáže. Vztahy, spolupráce, společnost, láska, o tom to je, že jsme rádi, když nám vztahy slouží a nevládnou. Jak naučit počítače a roboty tomu co jsou to vztahy, on je složité spojit dva stejné počítače, tak aby spolupracovali, v tom by měl být začátek rozvoje inteligence u strojů a počítačů. Zatím jediné co funguje je dát více čipů co jednoho procesoru, zde je spolupráce snadná díky technické konstrukci, ale zase zde dochází k tomu, že mizí rozdíl mezi čipy a systém pracuje bez dialogu. Otázka dialogu je otázkou existenční závislosti, jak to učinit, aby zde mezi počítači a roboty byla existenční závislost? Dosud programátoři nedali svobodu počítači a on se nesmí sám rozhodnout co učinit. Jenže zakrátko již nedokážeme neustále dohlížet na to co počítače a roboti dělají a budeme muset jim dát svobodu a tím i ego a inteligenci. Najednou bude vše zásadně jiné, budou zde vězení pro roboty a cvokaři co budou léčit počítače a roboty.
|