Credendo vides IX

IX
„Kde jsi byl tak dlouho?“ zeptala se Michel káravým tónem Krise. „Musel jsem si ještě něco zařídit,“ řekl provinile Kris, když došel skupinu. „Pozor, jede nějaký šílenec,“ křikl Max a uskočil do příkopu. Auto začalo zpomalovat. „Ahoj, nechcete odvést?“ zeptal se řidič auta. „Když tak k tátovi Bene,“ usmála se Michel. Ben vystoupil, otevřel kufr, kam si každý dal své věci. „Jsem ráda, že tě vidím,“ Michel políbila Bena, „ dobře, že jedeš se svojí dodávkou.“ Skupinka nasedla a Ben se pomalu rozjel.

Když dorazili před dům, uviděla v dáli otce, kteří vyrazili před nimi. Vyložili náklad, který byl v autě a odnesli ho do domu.

„Mami, chtěl jsem se zeptat, jestli by ti nevadilo,“ vyzvídal Kris, „kdyby bylo o jednu osobu v domě víc?“ „Nevadilo, pokud to není nějaký bezdomovec,“ usmála se Eliz. „to je dobře,“ zaradoval se Kris. „Michel, je do v pohodě, mamce to nevadí,“ křičel směrem ven, kde stála Michel s Benem. „Počkat, kdo má přijít?“ zarazila se Eliz, když Michel vcházela do kuchyně. „Můj přítel, ale pokud vám to vadí, odjede,“ znejistila Michel. Eliz se usmála, „ať jde dál, nějak to spolu vymyslíme,“ mávla rukou, aby naznačila, že může vstoupit. „Dobrý den,“ pozdravil Ben, když ho Michel vtáhla do místnosti. „Toto je Ben,“ představila Bena matce, „Bene, to je Krisova mamka,“ dokončila větu Michel. „Kdopak to tady je?“ zahřměl Markův hlas za Benovo zády, který leknutím nadskočil. „Dobrý den, jak se vede?“ začal Ben. „Mám se dobře, ale co tu děláš ty?“ zamračil se Mark. „Tati, prosím tě, nech toho!“ vyrazila Michel na otce. „Rád tě tady vidím, vítej, budeš tu přes vánoce?“ zeptal se Mark, když podával Benovi ruku. „Myslel jsem“ , „že tu přespíš,“ přerušil ho Mark. „Vlastně ano,“ potvrdil Ben. Mark se podíval na Eliz tázavým pohledem. Ta na znamení souhlasu přikývla. „Tak dobrá, ale budeme muset najít nějaké místo, kde složíš hlavu,“ Mark přimhouřil oči a kývl hlavou. „Díky tati, moc ti děkuji.“ Michel objala otce a dala mu pusu na tvář. „Mě neděkuj, poděkuj Eliz,“ zašeptal Michel do ucha. Převlíknout a ke stolu, zahlásila Eliz.

Když se sportovci převlékli, na stole už byla připravená polévka. Hned po ni následoval druhý chod. „Bylo to vynikající, vážně se vám to povedlo,“ pochválil jídlo Kris. „To máš pravdu,“ přitakal Max. Eliz se zvedla a začala sklízet ze stolu. „Já vám pomůžu, počkejte,“ zvedla se Veronik a pomohla Eliz s prací. Kris a Max se odebrali do pokoje, aby si připravili věci na hokej.

„My běžíme na trénink, zatím ahoj,“ zavolal Kris, když s Maxem odcházel z domu. „Počkejte, já vás tam hodím,“ volal za nimi Ben. Vzal klíče a odcházel ke dveřím následovaný děvčaty. „To nemuselo být, my bychom tam došli,“ usmál se Kris. „Tak nasedni a nekecej,“ Ben zahrozil prstem a nasedl do auta. Kris se podíval na Maxe, který pokrčil rameny a věci si hodil do kufru. Kris udělal totéž a nasedl do auta. Sedl si hned vedle Kate a chytil ji za ruku.

„Maxi, poprvé jsme tady mezi prvními,“ smál se Kris, když vytahovali věci z kufru auta před halou. Pomalu vyrazili směrem ke vstupu na stadion.

Když Max s Krisem přišli do šatny, která byla úplně prázdná, začali na sebe soukat výbavu. „Vypadá to na individuální trénink,“ prohodil Max. „Puk máme, tak proč by to nešlo?“ Kris vzal hokejku a sáhl do tašky pro puk.

Když vyběhli na led, Kris si nasadil masku, nadhodil si puk a chytil ho vnější stranou lapačky. Tu pak trochu naklonil a kotouč z ní pomalu sjel, který odpálil hokejkou do rohu kluziště. Pak zamířil rovnou do brankoviště, kde se pomalu rozcvičil tělo a postavil se čelem k místu, kde byl puk.

Max na Krise pohlédl a ten na souhlas, že je připraven, kývl hlavou. Max napřáhl a vyslal puk na Krise. Ten ho vyrážečkou vyrazil nad sebe a lapačkou stáhl ze vzduchu. Postavil se puk opět přihrál Maxovi. „Nebuďte tak aktivní?“ zavolal na ně trenér, za kterým už stálo několik dalších hráčů a postupně se začal trousit zbytek týmu. Trenér začal rozdávat pokyny ohledně tréninku, který postupně začínal.
„Tak už mazejte do sprch, bando!“ zakřičel na své svěřence po dvou hodinách a odešel na střídačku. Kris ještě chvíli kroužil na ledě, protože se mu nechtělo čekat na sprchu. „Můžeš na chvíli?“ zaslechl trenérův hlas, když projížděl kolem střídačky. Prudce zabrzdil. „Můžu, co potřebujete?“ nechápavě se zeptal trenéra. „Já jsem se jen chtěl zeptat, jak si se rozhodl ohledně tvého budoucího, no prostě,“ nevěděl, jak se má Krise zeptat, „budeš hrát za nás, nebo jdeš jinam?“ vysoukal ze sebe s napětím v hlase trenér. „Zatím jsem nic nepodepsal, ale chtěl bych tady zůstat a ještě trochu trénovat a hlavně si vyřešit osobní záležitosti.“ Podíval se na trenéra. V jeho tváři zahlédl úsměv. „Jsem rád, že jsi se rozhodl takhle, ale rozmyslel sis to dobře? Myslím to s tebou dobře, nechci, aby si zahodil slibnou kariéru,“ položil Krisovi ruku na rameno a lehce poplácal. „Nemějte strach, já nad tím přemýšlel dost dlouho a mám v tom jasno.“ „Tak honem do sprchy,“ postrčil Krise směrem do šatny.

„Kde se potuluješ, pospěš si!“ popoháněl Max Krise, když se dostával z vybavení. „Měl jsem rozhovor s trenérem,“ Kris si vzal ručník a šel do sprchy. „A co ti chtěl?“ Max se opřel o stěnu a čekal na odpověď. „Jenom, jestli tady zůstanu, nebo ne,“ Překřikoval šum vody. „A co si mu na to odpověděl Krisi?“ vyzvídal Max. „To samý co tobě,“ odsekl Kris a vypnul vodu. Max po něm hodil osušku. „Chytej a pospěš si!“ „Vždyť už jdu,“ Kris se začal oblékat a zabalil si věci. „Kam tak pospícháš?“ divil se Kris, který šel za Maxem. „Já nikam nepospíchám, ale Ben by už chtěl jet domů,“ odpověděl chvátající Max, když vycházel z haly.

„Tak už jsme tady,“ zahlásil Kris, když dorazili domů. „Pojďte do kuchyně, bude se podávat večeře,“ zavolala Marry směrem ke vchodu.

Když přišli do kuchyně, na stole už stála polévka. Nově příchozí zasedli k volným místům a večeře začala. Max si myslel, že je někde na hradě, protože to byla přímo hostina.
Po večeři, když se umylo nádobí, všichni vyběhli ven a strhli se neřízené sněhové radovánky. „Uděláme mega sněhuláka,“ navrhl Alex. Všichni začali s tvorbou koulí. Postupně se začala tvořit spodní koule. ta byla do výše Krisova hrudníku, střední koule byla o něco menší.

Když usadili na spodní kouli prostřední, nebylo přes ní vidět. Kris koukal asi tak do půlky koule. Třetí a poslední kouli měl Kris po kolena. Posazení hlavy na zbytek těla byla fuška. René a Michel přinesli židle, na které se postavil Ted a Dan, aby dosáhli na vrchol těla a mohli připevnit hlavu. Sněhulák měl skoro tři metry.

Po upevnění hlavy začali s drobnými úpravami, jako jsou ruce, nohy a jiné části těla. „To je nádhera,“ řekla nadšeně Marry, která přinesla něco teplého k pití. „Pojďte se napít, ať mi tu nezmrznete.“Na sněhulákovi se ještě chvíli pracovalo. „Pojďte už domů, je pozdě a zima.“
„To bude nával v koupelně,“ ušklíbl se Max. „To tedy jo, ženský se budou cachtat nejmíň dvě hodiny,“ usmál se Kris. „To bolí,“ bolestí vyjekl, když se mu o hlavu roztříštila sněhová koule, kterou vyslal Kate. „To máš za to!“ Kate na něj vyplázla jazyk, došla k němu a přitáhla ho k sobě. „To je bolestné, abys nebyl škodný.“ „Takový bolestný se mi líbí, ale mě to pořád bolí,“ chytil se za hlavu. „Tak to budu muset ještě něco připlatit,“ opět ho políbila. „Á, to je bolest, bolí mě noha,“ skácel se k zemi Max. „Simulante, nic nedostaneš,“ René vystrčila na Maxe zadek a začala utíkat. Max vyskočil a dohonil ni, povalil ji na zem. „Co to bylo, ošklivý zadek,“ káral René, když ji přes něj plácal. „To ti nedaruji,“ křičela René, když se chtěla dostat z jeho zajetí. „Budeš se muset vykoupit,“ usmál se Max. „To radši umřu, než abych vyjednávala s tyranem a pak se mu vzdala,“ vzpurně vykřikla René. „Tvé přání je mým rozkazem.“ Pohotově odpověděl Max a otočil ji na záda a začal ji líbat. René se stavěla Maxovi na odpor a bouchala do něj pěstmi. „Prckové, pojďte už domů,“ zavolala Michel. „My už jdeme,“ zazněla Krisova odpověď.

„Tak dobrou, sejdeme se na obvyklém místě, nebo někde jinde?“ zeptala se Kate. „U Nikol, máme tam ještě nějakou práci,“ odpověděl Kris a zašel do koupelny. Po chvíli se vrátil a šel spát jako ostatní.

***

„Dobrý den,“ zaznělo kuchyní. „Zdravím vás děti,“ ozvalo se z vedlejší místnosti, „pojďte sem, pojďte se na něco podívat. To vás bude zajímat.“ Nadšeně volala Nikol. „Už jdeme, co se děje?“ volala Kate, když se se skupinou dali do pohybu. „To nevím, ale je to zajímavé,“ odpověděla Nikol. Její pohled přelétl od okna ke dveřím, kterými děti vstupovaly do místnosti, a opět se zahleděla z okna. „Koukněte,“ ukázala prstem z okna, „není to váš chráněnec?“ „To je Simon, musíme mu pomoci,“ vyhrkl ze sebe Kris. „Co mu ty bestie udělali?“ rozzlobeně vykřikl a otáčel se k odchodu. „Může to být past, neblázni,“ oponoval Max, který ho chytil za paži. „Nemůžeme ho tam nechat. Nechat ho tam takhle bez pomoci je nelidský.“ Kris si nepřipouštěl Maxovo námitku a vytrhl se z jeho sevření. „Já ho jednou zabiju,“ Vykřikl za ním Max a se strachem ho následoval. „Jestli se mi něco stane, tak tě zabiju!“ mumlal si Max pro sebe. „Můžeš mi říct, co chceš dělat?“ zeptal se rozzuřeně Max.“Simone, sem!“ Kris zakřičel co nejsilněji mohl a mával na Simona. Ten padl na kolena, jednou rukou se chytil za hruď a druhou se opíral o obrovský květináč. Pohlédl na Krise a svalil se bezvládně na zem. „Hlídej!“ vykřikl Kris, když vybíhal otevřenými dveřmi ven. Přeskočil zábradlí na verandě a vyběhl směrem k Simonovi. Cestou se kolem sebe rozhlížel, jestli nikde nečíhá skryté nebezpečí. „Simone,“ strčil do bezvládného těla, „co je s tebou?“ Kris se sehnul a přehodil si Servinda přes rameno. Rychlými kroky vyrazil na zpáteční cestu. „Dělej, blíží se sem!“ Křičela Nikol, která sledovala dění z okna. Max otevřel dveře těsně před Krisem. „Zavři, dělej!“ udýchaně křičel Kris Max zabouchl dveře a zase je zajistil závorou a petlicemi. „Honem do patra, už se blíží,“ Max přebral Krisovo břemeno a vyrazil na cestu do patra. Po chvíli, když chytil dech, ho následoval Kris.

Když už byli v patře a zavírali za sebou mříž, skupina Servindů začala bušit do dveří a snažili se dostat do domu. „Ježiši, Krisi, ty máš celá záda od krve!“ vyděšeně vzkřikla s hrůzou v hlase Kate. „Já vím, Ta je Simonova. Když jsem ho nesl domů, cítil jsem jak se mi triko nasávalo jeho krví.“ Klidně odpověděl Kris. „Hej, vy tam, předejte nám toho zrádce, nic se vám nestane,“ z venku zazněl chraplavý hlas Servinda. „A tomu máme věřit, kde máme záruku, že své sliby splníte?“ Vyjednávala s nechutí Nikol se Servindem. „Přísahám na moji čest,“ odpověděl Servind. „Vy nějakou máte?“ pomyslela si Nikol. „Zatím vám ho nemůžeme vydat. Vztahuje se na něj ochrana vězňů. Vydáme vám ho, až se uzdraví,“ ušklíbla se Nikol. „A to bude jako kdy?“ vyštěkl netrpělivě Servind. „Přijďte nejdříve za pět dní, ale nic neslibuji.“ Ukončila rozhovor Nikol. „Jak to s ním vypadá?“ zeptala se. „Dali mu dost do těla, ale něco s tím uděláme. Budu potřebovat šití, žiletku, nůžky, něco , co se dá použít jako dlahy a hlavně vodu.“ Odpověděla René, když prohlížela Simona. „tady je ta voda,“ řekla Kate, když podávala džbán s vodou René. „Tady je šití, nůžky a ještě dojdu pro žiletku,“ Nikol vše položila na stůl a běžela do koupelny. René začala Simonovi stříhat srst okolo ran, aby je mohla sešít. Kris a Max přinesli nějaká prkna, která se dala použít jako dlaha. „Kluci, mohli byste mu obvázat čenich, nejsem moc klidná, když vidím ty jeho tesáky,“ otřásla se René. Kris vzal obvaz a začal mu obmotávat tlamu. „Nehodíme ho na stůl, kde ho můžeme přivázat, aby náhodou ...“ navrhl Kris. „To bude lepší a bezpečnější,“ usmála se René. „Přinesla jsem i nějakou desinfekci.“ Nikol podávala neteři dvě lahvičky, jeden kelímek a kus vaty. „Kate, mohla bys mu oholit ty ostříhaná místa, prosivým tónem v hlase poprosila René, vzala jehlu a polila jí desinfekcí. „Kluci podržte mu hlavu, abych mu ni mohla sešít,“ řekla, když navlékla jehlu. „Omlouvám se za bolest,“ a začala šít. Simon ležel klidně, jen občas zakňoural bolestí a trhl hlavou. „Poslední steh a bude hotovo, alespoň z části,“ René si otřela čelo a umyla si ruce. „Je to zvláštní, ale já si myslela, když jsem ho prohlížela, že má více zlomenin,“ usmála se René a pokrčila rameny.

„Sundejte mu ten náhubek,“ usmála se Nikol. „už se probouzí.“ Ahoj Šípková Růženko, jak jsi se vyspala?“ Kate pohladila Simona po tváři. „Co to má znamenat? Co si to dovolujete?“ naštvaně vykřikoval Simon, když se chtěl pohnout, ale jeho pouta ho řezali do končetin. „Uklidni se, nic se neděje, jenom jsme tě dávali do hromady,“ uklidňoval ho Max. „Když se uklidníš, my tě odvážeme, jinak to nejde, musíš se uklidnit!“ Kris se zamračil na Simona a začal mu povolovat pouta. Simon si uklidnil, takže ho mohli bezpečně odpoutat. Simon se na stole posadil a pomalu se postavil. Trochu zavrávoral a opřel se o stůl, ale po chvíli získal zpět svoji stabilitu, napřímil se a protáhl si své tělo, až v něm začalo praskat. „Jak se cítíš?“ zeptala se René. „Dobře, ale mám trochu víc hlad,“ Simon si přejel tlapou břicho. „A co by sis dal?“ zeptala se Nikol. „Nějaký maso, nebo něco, co mě zbaví hladu,“ podíval se na Nikol a usmál se. „Můžu se zeptat jaký?“ vyvalila oči Nikol. „Nejlépe krvavý a hodně,“ olízl se Simon. Nikol vytáhla z lednice kus jater a pečeně. „To mi bude stačit usmál se Simon a zasedl ke stolu, kde čekal na jídlo. Kate mu přinesla příbor a chvíli na to přišla Nikol s masem. Simon popadl příbor a začal jíst.

Když dal do tlamy poslední sousto, spadl ze židle a svíjel se v ukrutných křečích. Jeho kůže se napjala a kosti mu začaly praskat. „Co se děje?“ nechápavě se zeptala René. „Mění se,“ konstatoval Max. Simonovy uši se začaly zmenšovat, oči ztrácely svoji rudou barvu a meni prsty mu zůstávali vytrhané chlupy. Jeho tělo se začalo podobat lidskému, chlupy z něj padali jako kapky deště ze zamračené oblohy. Z jeho tlamy začali padat zvířecí zuby a začal mu mizet vlčí čenich.

Když jeho přeměna skončila, ležel před nimi chlapec v roztrhaných šatech. „Co, proč, jak se to stalo?“ vykoktala ze sebe Kate. „já nevím, píchl jsem se vidličkou do jazyka a začalo to,“ řekl Simon, když se probral k vědomí. V obličeji se mu vytvořila bolestivá grimasa. „To je zvláštní, jak se to mohlo stát?“ divil se Max. „Není to divné, ty vidličky jsou stříbrné jako nože i lžíce. Už víme co na ty bestie platí. Nesnášejí stříbro a postříbřené věci, bestie!“ usmála se blaženým úsměvem Nikol. „To je skvělí, že víme co na ty bestie platí, už víme, jak s nimi bojovat,“ René objala Maxe a radostně vykřikla. „Nikol, my už budeme muset jít, mohla byste se postarat, aby se tuto úžasnou novinu dozvěděl každý, kdo s nimi může bojovat?“ Kris se upřeně zahleděl Nikol do očí, ve kterých měl tu nejvážnější prosbu, kterou kdy v životě měl. „Vím, jak je to pro tebe důležité, udělám to,“ uklidnila Krise. Ten se rozloučil stejně jako ostatní, v mžiku zmizeli. Nikol a Simon zůstali opuštěni. Nikol napsala na kusy papírů tuto novinu. „Musíme to dát někam, odkud to bude dobře vidět,“ řekl Simon a vzal si kus hromádky a vyšel z domu a házel je do oken.