Zabalzamovaný II

"Ale to už je dávno",ohradil se Seitir."Dobré tři nebo čtyři týdny jsem nic neproved."
"Neproved?",zamyslel se."Tys vydržel neudělat byť sebemenší přestupek čtyři týdny?"Rentarama jen zakroutil hlavou."To se mi vůbec nechce věřit".Upravil si rukávy róby a pohodlněji se usadil v křesle."Krom toho," nadhodil, "jsi už plnoletý.Nedávno ti bylo devatenáct,tedy pokud mě nešálily uši."Tvář se mu zachmuřila,kolem šedých očí představeného se vytvořil vějíř vrásek a Seitir viděl jak starý Rentarma opravdu je.Jenže přesný věk popravdě neznal nikdo.
"To, že jsem zde asi není kvůli jinému trestu, že?Vypadáte totiž spíše unaveně a ustaraně než rozzlobeně."Zkoumavě provrtával starce pohledem, dlouhé hnědé vlasy se mu leskly ve světle svící.
Rentarma vážně přikývl."Je to tak.Mám mírné starosti.Všichni absolventi jsou mimo Meladran a nebo se čerstvě vrátili z vykonávání úkolů, které jsem jim zadal.Proto jsem si zavolal tebe.Jsi totiž také absolvent, pokud jsi na to nezapomněl.Sic čerstvý a stále tu studuješ, ale jsi.Nebudu brát vůbec zřetel na tvé vylomeniny, protože nutně potřebuju někoho kdy by mohl doručit mé dopisy."Poukázal na dvanáct dopisů a Seitir si je v tichosti, kroutíc hlavou, vzal.
"Pro koho jsou?", podivil se Aradant.
Rentarma jen pozdvihl obočí."Chci aby je doručil do všech dvanácti měst Sidrijských správců.A neměškal.Vyrazíš hned zítra."
"Dopisy?",vzkřikl nevěřícně."Do všech dvanácti měst?Vždyť to je od Elachivy až po Melaniu."Nemohl uvěřit svým uším, nikdy po něm nic takového nežádaly.Vždyť to byly všechna města stojící na březích Lydru, a on při tom nebyl od univerzity nikdy dál, než ke branám města.Až na pár výjímek kdy doprovázel některé představené.
"Přesně tak Seitire,přesně tak.A nesnaž se z toho vykroutit.Dám ti třicet drakkarů na cestu,kdybys něco potřeboval.Podotýkám nutně potřeboval.Je to spousta peněz, ale jestliže splníš to co jsem ti řekl, nechám ti zbytek."Zamyslel se a potom ještě krátce dodal tónem, který nepřipouštěl námitky."Vyrážíš hned zítra za úsvitu.A nenech si, byť jediný z dopisů, vzít.Zvlášť dávej pozor na lovce otroků a ty proradné pouštní hraničáře."
Seitir jen kroutil hlavou, když žmoulal v rukou dvanáct dopisů."Lovce otroků....ty chápu, ale proč pouštní hraničáři?"
"Budeš totiž nosit róbu Sidrijců.Už si ji vcelku zasloužíš.Posilní tvou moc a autoritu, jenomže také přiláká pozornost těch co nemají zrovna v lásce žáky sidrije.Hraničáři kolem Lydru nás nenávidí, to my jsme přece přemluvili Elriu, aby přestala se záplavami."Seitir vykoukl z okna, zemi už zahalila tma.
"Pane?", zamumlal od okna tiše.Rentarma, který ho pozoroval jen zdvihl občí jak měl v oblibě.
"Ano?"
"Tak mě napadlo....není náhodou dobře, když jsme Elriu přemluvili?Vždyť záplavy nám už neničí města a vesnice u řeky."
"Ty si vážně myslíš, že je to dobře?Ne, vůbec to není dobře.Musíš se naučit vidět dál, než na špičku svého nosu.Doteď toho lituju.Radši bych rok co rok sám opravoval město, kdybych to mohl zvrátit.Řeka hnojila rok co rok neúrodnou půdu, kdby jsme neměli energii nebylo by za chvíl co jíst."
"Jenomže energií vládneme", opáčil učedník.
"Seitire, jsi opravdu tak hloupý a nebo jsi snědl větší množství Exus Modiscum?(pozn.Houba vyvolávající při nadměrném požití iluze,halucinace a bezmyšlenkovitost).Ušla ti jedna důležitá věc.Díky řece, která teď pomalu vysychá, jsme měli přirozenou ochranu proti skavenům.Víš přece, že nikdy nepřejdou vodu?"Rentarma věděl odpověď na otázku kterou položil, a také to, že jim Elria nikdy neodpustí jak si dovolili postavit se přírodním zákonům.Tohle byl trest.
"Ovšemže, že to vím", až teď si to Seitir uvědomil.Vážně uvažoval, že by měl přestat kouřit bahenní trávu.
"To je dobře, že to víš.Povodí Lydru vysychá.Nepotrvá dlouho a skaveni budou přelézat brány města, moc dobře víš, že nás napadají asi jako kuna kurník.Jsme pro ně jen žrádlo.Přinejlepším."Vrhl na Seitira pronikavý pohled."Skončil jsem.Můžeš jít."
Seitir se jen mírně poklonil a odešel.Rentarma poté ještě naposledy zakroutil hlavou,oddechl si, že udělal alespoň něco správně a vytáhl z pod haldy pergamenů nedopitou láhev vína.Odstranil zuby korkovou zátku a pil dlouho, dlouho do noci s myšlenkou, že udělali chybu když kritizovali počínání bohů.


Když Seitir vstal nestačilo ještě vyjít slunce.Bylo chladno a foukal vítr.Opravdu ideální počasí pro cestování,pomyslel si nespokojeně.Popadl ve vší tichosti svou koženou tornu,kterou si připravil předešlý večer,aby nevzbudil spolubydlící a přítelkyni Merilu.Vyšel z pokoje.Měl na sobě rudou róbu sidrijců a opravdu jak Rentarma říkal cítil moc, která v něm proudila.Jenomže teď bude také nevítaným hostem v mnoha krajích.Zkontroloval malý kožený váček vonící bahení trávou a vyšel z univerzity.
Když ho ovanul mrazivý vzduch přál si, aby nikam cestovat nemusel,jeho země trpěla velkými teplotními extrémy.Ve dne mohlo být donrých čtyřicet nebo padesát stupňů, za to v noci byly časté mrazy.Oklepal se a přitáhl si roucho blíže k tělu.Za co si zasloužil tohle?Tohle je krutý trest.Taková zima.Chvíl se tam klepal, ale myšlenky na zimu mu vyhnala z hlavy ladně vypadající postava,ve tmavém rouchu, která si to rázovala přímo k němu.Sabrina!!!!Napadlo ho okamžitě a vyběhl zpět po schodech.Jak se sakra dozvěděla, že odcházím?Doufám, že mě neviděla.Ta můra mě snad sleduje.
Odběhl mezi mramorové sloupoví a za jeden z nich se skryl.Těžce oddychoval zatímco v síni dozníval klapot jeho kroků.Už ani nevím proč s ní nechci být,přemýšlel,po tak dlouhém roce.A jěště míň chápu jak jsem s ní mohl ten rok vydržet.Je tak náladová,hysterická, upíná se na mě jako břečťan na dřevěný plot.Zpozorněl.Síní se rozléhaly kroky a tlumený hlas,ze kterého zaslechl jen nadávky a klení.Nebylo pochyb, byla to ona,Sabrina.Už jen kvůl tomu že jen Sabrina mohla být takový blázen, aby se v raním mrazu ploužila sem.
Kroky dozněly a on si z hluboka oddychl.To bylo ofous, pomyslel si.Opatrně vyšel ven a co nejrychleji pádil k bráně, kde měl připraveného ravaka.Ravak bylo jízdní zvíře využívané Kantisským lidem.Šlo o jeden a půl sáhu vysokého a dva a půl sáhu dlouhého,okrově zbarveného ještěra, s širokou, trojúhelníkovou hlavou a širokými čelistmi.
Upevil na jeho prohnutý hřbet upravené sedlo a tornu k jeho silným zadním nohám.Kriticky si ještěra změřil pohledem.Nepatřil mezi nejlepší jezdce, a když vzal v potaz ravakovy drápy, nebylo by dobré ztratit nad zvířetem kontrolu.Naposledy se zhluboka nadechl a nasedl,což mu dělalo nemalé potíže.Vyrazil na cestu.......