|
Projev prezidenta 2008
s mým dokonalým komentářem
Vážení spoluobčané, dovolte mi Vás pozdravit a popřát Vám šťastný a úspěšný rok 2008.
(Nestojíme o tvoje pozdravy)
Věřím, že i pro Vás je tento den nejen svátkem a odpočinkem po silvestrovských oslavách, ale i chvílí k zamyšlení nad rokem, který je před námi.
(Nechceme myslet na to, co nás čeká)
Nebuďme pověrčiví, ale začíná rok, který končí osmičkou.
(Vše se opakuje, o tom to je)
A jakkoli to nejspíše byla jen souhra okolností, ve 20. století se události, které nás ovlivnily nejvíce, odehrály právě v těchto letech.
(Je to pořád stejné, páni poroučí a kmáni poslouchají)
Na rok 1918, na okamžik vzniku našeho samostatného státu, vzpomínáme rádi, protože tehdy se u nás zrodila svobodná a demokratická společnost.
(Lidem je jedno, kdo je vede, lid zajímá, jak se mu ekonomicky vede)
Je dobře, že se těmito slovy dá charakterizovat i náš dnešek.
(Současnost to je Centrální byrokratický brdel)
Naše současná společnost je sice rozdělena politicky, sociálně i podle některých dalších dělících čar, ale spojuje nás velmi intenzivní vztah k naší zemi, národu, jazyku.
(Bohatství lidi rozděluje a strach je zase spojuje)
To je důležité právě teď, kdy se hranice stávají snadno prostupnými a kdy se nám Evropa a svět plně otevírají (a my jim).
(Cestovat můžou dneska jenom ti, co na to mají, ostatní jezdí jenom MHD)
Svou identitu si pěstovat a chránit musíme, nechceme li – tak jako tolikrát v minulosti – o svou svobodu přijít.
(Jsme malý národ a vždy nás někdo vydíral a dneska tomu není jinak)
Republiku, kterou naši předkové před devadesáti lety založili, musíme budoucím generacím předat svobodnou, demokratickou a prosperující.
(Naše společnost je na ekonomickém dně díky hloupé elitě co ji vede)
Na rok 1938, znamenající konec první republiky, ztrátu celistvosti našeho státu a předzvěst německé okupace, vzpomínáme velmi neradi.
(Silní ubližují slabým, bylo a bude)
Říkáme sice „byli jsme zrazeni“, ale obvykle se málo zamýšlíme nad tím, zda – a jak moc – jsme k tomu, co se tehdy stalo, přímo či nepřímo přispěli i my sami.
(Poláci se bránili a jak dopadli)
Svými následky naše novodobé dějiny poznamenal na dobu nejdelší únor 1948.
(Sociální systém musí být spojen s rovností, jinak nefunguje)
Vůči, po něm následujícím čtyřem desetiletím, lhostejní či smířliví být nesmíme.
(Evoluce znamená chyby, vše je v pohybu)
Při jejich hodnocení ale nevystačíme s líbivými proklamacemi, které někteří dnes tak snadno zastávají, protože je už nic nestojí.
(Vše zlé je k něčemu i dobré)
Bojovat včerejší bitvy není příliš obtížné a odvážné.
(Chudáci bojují a bohatí si užívají života v pohodlí)
Nostalgicky vzpomínat na onu prazvláštní jistotu rovnosti v bezmoci a útisku tehdejší doby přijatelné také není.
(Každá doba má svoje klady a svoje zápory)
Nejvíce z nás zažilo rok 1968, kdy se tak silně projevilo všeobecné volání lidí naší země po svobodě a demokracii, a kdy se ukázalo, že komunistický režim bez použití násilí fungovat nemůže.
(Tam kde jsou zbraně, tam není svoboda a rovnost)
Není třeba propadat pasivitě a dojmu jakési dějinné nevyhnutelnosti.
(Máme pivo a cigarety a tak se všemu smějeme)
To, co jsme prožívali, nebyl žádný vnější, námi samotnými nezměnitelný osud.
(Co bylo, to nezměníme a co bude to nevíme)
A nebude tomu tak nikdy.
(Každý je zde jenom loutkou)
Přál bych nám všem, aby se rok 2008 stal rokem naší aktivity, aktivity ve sféře osobní i veřejné, v životě soukromém i v politice, neboť – a to si řekněme nahlas a s jistou odvahou – přes nemalou řadu osobních i společenských problémů, které kolem sebe každý z nás vidíme a cítíme, dnes asi žijeme v nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili.
(Aktivní jsou ti, co jsou nahoře, hrabou pod sebe)
Říkám to s plným vědomím obav, které mnozí právě teď pociťují.
(Vše co zde je, zde brzo nebude, jenom smrt je jistá)
Naše celková životní situace se špatně měří, ale o mnohém svědčí naše vlastní jednání.
(Jaký je pastýř, takové je i jeho stádo)
Co je lepším důkazem než to, že ve velkém počtu neodcházíme někam do světa, i když už teď můžeme, a že se naopak naše země stává místem, kam přicházejí lidé odjinud?
(Nejlepší naši lidé utíkají do USA a nejhorší spodina světa se k nám hrne ze všech stran)
Co jiného naznačuje obrovský nárůst hypoték, než víru v dnešek, a hlavně v budoucnost?
(Vysoké daně nutí lid k tomu, že se zadlužuje)
Ne každého z našich vývozců těší posilování koruny, ale čeho jiného je to důkazem než sílící české ekonomiky?
(Lidi nezajímá silná koruna, ale to jaký je náš spotřební koš)
Máme před sebou ještě dlouhou cestu, ale při vzniku České republiky, před pouhými 15 lety, jsme ekonomicky dosahovali jen o kousek více než poloviny úrovně nejvyspělejších západoevropských zemí, zatímco dnes jsou to už téměř tři čtvrtiny. Je to malé zlepšení?
(Ekonomika to je obrazně motor u auta a jenom nový motor, jež je dokonale seřízený a udržovaný dává výkon, u nás máme starý motor, jež není seřízený)
Říkám to i s vědomím toho, že život nemá jen své příjemné stránky.
(Život to je boj, o to co milujeme a potřebujeme, centralizace a byrokracie z nás dělá žebráky.)
Generace našich rodičů a prarodičů, která žila a pracovala v podmínkách daleko obtížnějších, než jsou ty dnešní, se nelehko vyrovnává s rychle se měnícími podmínkami života v moderní společnosti.
(Vše se mění, bohužel naše elita myslí jako za feudalismu)
Potřebují zájem, péči a lásku hlavně ze strany svých dětí, které vychovali a připravili pro život.
(Tam kde je byrokracie tam není láska, zde je jenom sebeláska)
Žádná státní politika to nemůže nahradit.
(Politika to je boj o moc)
Podobně nemůže stát, ale ani žádná jiná instituce, zastoupit výchovu dětí vlastními rodiči.
(Dítě nemá pro nás díky centralismu hodnotu a tak se o děti nestaráme a staráme se jenom o sebe)
Zamysleme se, zda zajišťováním materiálního blahobytu dětí nezakrýváme nedostatek času, péče a lásky, kterou bychom jim měli dávat.
(Jednáme podle situace, tak to bylo a bude)
Nezapomínejme ani na specifické problémy dalších našich spoluobčanů – rodin s dětmi, zdravotně postižených, lidí bez domova a sociálně vyloučených, romské populace a dalších.
(Dobrota je žebrota)
Nesmíme se bát o jejich problémech otevřeně mluvit a motivovat jak nás samotné, tak i ty, kteří se v těchto situacích nacházejí, s tím něco udělat.
(Kdo nepracuje, parazituje)
Přicházejí i věci nové, které od nás leccos vyžadují a vyžadovat budou.
(Na povrchu je mnoho nového, ale hluboko v nás je pořád jenom hladová šelma)
Vstupem do tak zvaného Schengenu se naše hranice otevírají v podstatě absolutně.
(Dokud se nesjednotíme; jazykově, ekonomicky, nábožensky, do té doby si nebudeme pomáhat)
Bude to jistě mít pozitivní efekty, ale přináší to i rizika, na která nesmíme zapomínat.
(Zisk je spojen se ztrátou, o tom to je)
Nebo se nám připomenou sama a nečekaně.
(Mocní mluví, bezmocní pracují)
Naše ekonomika již několik let úspěšně roste, ale mráčky na obloze jsou.
(Ekonomika je zde díky byrokratům na dně)
Omezení, která pod nejrůznějšími záminkami přicházejí jak od nás samotných, tak ze zahraničí na sektor energetiky, ale nejen na něj, zvyšují ceny.
(Cena určuje, jestli s daným systémem budeme plýtvat, nebo s ním plýtvat nebudeme)
Rostou ceny energií, ale i dalších výrobků, neboť i při jejich výrobě je energie nezbytná.
(Ceny rostou a platy klesají, politici si sobě ale vždy přidají)
Rostou také ceny potravin, k čemuž přispívá i to, že je orná půda stále více využívána na produkci tzv. obnovitelných zdrojů energie a ne na výrobu potravin.
(Král zrušil vysoké daně a lid si vydechnul)
Zkusme se i v těchto věcech chovat maximálně rozumně a nedělejme žádná zbrklá opatření.
(Kdy už naše vláda bude jednat rozumně a správně?)
Letos se s Vámi jako prezident republiky setkávám na prahu nového roku již popáté.
(Bohužel)
Když se ohlédnu zpět, byla to léta v mnohém nejednoduchá, ale celkově úspěšná.
(Státní dluhy rostou)
Máme všechny předpoklady k tomu, abychom i roky, které jsou před námi, mohli v budoucnu bilancovat podobně nebo raději ještě lépe.
(Potřebujeme schopné mladé lidi na vedoucích místech ve státě, abychom se měli dobře)
Jsem v tomto směru optimistou a chtěl bych Vás ubezpečit, že za sebe pro to udělám všechno, co bude v mých silách.
(Sliby se slibují a blázni se radují)
Přeji nám všem, abychom za rok vzpomínali na nadcházejících 12 měsíců jako na rok, který se vydařil.
(Kázaní skončilo, kazatel zasedl k plnému stolu)
|