SBOHEM

SBOHEM Nevím jak teď říkat slova, když pláče mají oči a smutku tvář. Bojím se věřit znova, osud se mi směje, naděje své zmař. V myšlenkách mám hřích tak velký až tají se mi dech, stopy smutku, slzy v duši či ďábel v těchto zdech. Našeptává radí vzdej to, vždyť tak snadné je odejít. Jen řádkům nyní přiznávám to již nechci život dát, já mám chuť si ho vzít...