Proč jsem ho jen potkala

PROČ JSEM HO JEN POTKALA Jsem zcela obyčejná holka, jmenuji se Klára je mi 17 let a učím se na kosmetičku. Toho osudného dne jsme byli s kamarádkami ve městě obhlédnout co mají nového a tak jsem si všimli party kluků a musím podotknout byli k nakousnutí. „Pomrkávali „ jsme po nich a oni nám to opláceli zářivými úsměvy. Všimla jsem si jednoho z nich byl to urostlý kluk s krásnýma kakaovýma očima. Začali jsem si povídat a tak jsem zjistila že se jmenuje Tomáš, je mu také 17 let a učí se na automechanika. Již ten den jsem si padli do oka a po čase jsem to daly dohromady.Po roce co jsem spolu strávili jsem se rozhodli bydlet spolu, pronajali jsem si byt v centru města.Ale s tím začali naše problémy. Přibližně po půl roce začal Tomáš chodit domů dost pozdě a často takový nesvůj, pokoušela jsem se zjistit něco od jeho přátel ale ti tvrdili že nemají ponětí. Snažila jsem se to dostat z Tomáše ale marně. Jednoho dne se Tomáš nevracel dlouho domů, začínala jsem mít strach a v tom mi zavolali jeho kamarádi že Tomáš leží v nemocnici. Zavěsila jsem a jela co nejrychleji za nim. Tam mi řekli,že má silný otřes mozku, přesto i tehdy nikdo nic neřekl. Po měsíci ho pustili z nemocnice, ale pořád byl utrápený. Několikrát mi i naznačoval že skoncuje se svým životem ,tenkrát sem ho bohužel nebrala vážně. Jednoho rána nerušně odešel z bytu jen vedle mě nechal obálku ve které stálo:“Kláro, už jsem to nemohl vydržet,až si budeš tento dopis číst nic mi nezabrání zemřít. Je načase říct pravdu. Začal jsem hrát vyhrával jsem ze začátku pak mě však hazart polapil a nemohl jsem přestat moc mě to mrzí protože tě miluji ale dělám to pro tebe .Půjčil sem si dost vysokou sumu ale už sem nemněl šanci to splatit….začali mi vyhrožovat a já je nebral na vědomí do té doby než sem ležel v nemocnici. Bylo to však horší a horší a proto abych tě ochránil musím zemřít“…. Dál už sem neměla sílu číst ,vyhrkli mi slzy a zavolala jsem na policii a vše jim řekla. O dva dny později našli jeho tělo.Musela jsem jít na identifikaci ,když jsem však spatřila jeho bezvládné tělo zkolabovala jsem. Tímto začala moje drogová éra , myslela jsem si že mě to zbaví depresí ale ne…ubíhali měsíce a já tomu stále více podléhala a věděla jsem že to dlouho můj organizmus nezvládne. Však v mém dost zkaženém životě nastal zvrat, poté co se v mém životě objevil jistý muž. Jmenoval se Honza bylo mu tenkrát 23 a rozhodl se a já nevím proč že mi pomůže. Začala jsem se léčit díky jeho podpoře kterou mi dával jsem to za dlouhé 2roky konečně zvládla. Nejhorší bylo navracení zpět do života díky Honzovi který mi tak pomohl sem si našla práci a také jsem si našli společný byt.Teď jsme spolu 6 let čekáme miminko a budeme se už brzo brát je to můj strážný anděl díky kterému má můj život konečně cenu.