|
Sen je jako jarní vánek,
prosycený vůní květů a zpěvem ptáků,
sen je touha po nasycení,
sen je touha po milování,
miluji snění za oponou bdění,
sílu kterou sen dává,
sílu jež se mnou tolik mává.
Vysoko v oblacích,
daleko v říši snění,
vysoko v oblacích,
kam ptáci nedoletí,
jen tam ve skrytu mraků,
jen tam kde modré nebe je,
jen tam budu snít a milovat.
Milovat jen tu samotnou touhu,
která mne stále rozechvívá,
milovat tak silně jen,
kolik mi dechu zbývá.
A zpívám a miluji v oblacích snění,
v ráji svobody a nekonečných dálav,
a tančím jak poblázněný,
když znovu rozechvívá mne mé snění.
Ach má oblaka snů,
jež jste tak vřelé,
ach můj úsvite příštích dnů,
já toužím se dotknout zase vás,
v mé mysli zemdlelé,
tam v mé mysli,
toužím se dotknout vás,
jen na chvíli,
na malou chvíli.
|