Kůň

Rogar se klidně posadil na kámen a podrbal Gorada za ušima. Karnak na rozdíl od něho kráčel z místa na místo a tiše klel. ,,Nechápu, jak jsi to mohl udělat.“ Pronesl nasupeně a střelil po Rogarovi pohledem. Rogar mu pohled chladně opětoval a vykouzlil na tváři úsměv naprostého idiota. Karnak znovu vztekle pohlédl na mulu, stojící kousek od barbara. Bylo to staré, vetché zvíře, sotva se držící na nohou. ,,800 mincí!“ vykřikl a vztekle odkopl kámen. ,,800 za tuhle mršinu.“ Zavrčel již méně nahlas. Rogar se přestal usmívat a naopak se zamračil. ,,Dulciena je kůň, ba co víc, je to oř.“ Karnaka tato informace doslova uzemnila. Jediné, na co se zmohl, bylo tupé zírání s otevřenou pusou. Musel se hodně přemáhat, aby se nepřiklonil k násilí. ,,Ta věc…“ začal Karnak, snaže se zachovat klidný tón. ,,Ta věc je napůl mrtvá, kdo podle tebe teď potáhne vůz?“ řekl a za každým slovem se mu vzteky zlomil hlas. Rogar se znovu usmál. ,,No, myslel jsem, že když je Dulciena tak unavená z cesty…“ pohlédl na zběsile oddechující zvíře. ,,…že bys třeba mohl…“ Rogar se zarazil, když spatřil zabijácký výraz k Karnakově tváři. ,,I když vlastně, počkat, až Dulciena vydýchá, je lepší.“ Karnak se skácel naznak. Rogar se zamyslel. ,,No vidíš, Dulcineo. Počkáme, až si odpočineš a pak vyrazíme.“ Pohlédl na Karnaka, kterýžto se v psychickém kolapsu skácel z k zemi. ,,Myslím, že Karnak by souhlasil.“ Pronesl a vyšel na dřevo.