|
Vysvobození
Plamínek zahřál mi srdíčko temné,
po duši pohladí slovíčko jemné.
Mořská vlna laská mé tělo,
co krásnější by ještě chtělo?
Motýlek posadil na mou dlaň,
poselství přinesl, co má se stát se staň.
Srdce mi netluče, splašeně buší…
Tvou lásku má-li jen matně tuší.
Plátkem růže pohladíš mé rty,
prostřednictvím něj však dotkneš se ty.
Říká se ženu ni květinou neuhodíš,
ne že však že pro ni ani slzu neuroníš.
Nad mořem zlatavá záře,
mě stačí jen pohled do tvojí tváře.
V tvých očích je zmatek snad,
víš ty či netušíš, máš-li mě rád?
Já jsem si zcela bezpečně jista,
není již v mém srdci dál více místa.
Celé patří jen jedinému princi,
obětovala bych mu každou svou minci!
Za jediný okamžik absolutního štěstí,
za větru, bouře, hromu i v dešti..
S tebou stálo by mi to za to,
vytěžit veškerou sůl i zlato.
Proč láska je někdy tak zlá,
proč tvoje láska nechce být má?
Já doufám stále, snad se to změní,
přece tu po nikom nechci jmění.
Za tvou lásku teď už dávám vše,
avšak to jediné co mám teď je mše.
Poslední sbohem, navěky patřím teď tobě,
než nemít tě, raději ležet v hrobě…
Tady našla jsem klid, když tebe nemohu mít….
|