Zpoveď starého hledače

Umřel jsem a narodil se znovu v života snu již tolikrát
mé já je přeměněno náhle tak
jak já si nikdy nepřál a nechtěl jsem
věřil jsem naivně dávným o svobodě pověstem

Vnímám bolest stále a sebe vlastně neznám
náhle nejsem ve svém světě sám ale poselství jsem nedones sem k vám
včera krutý severní vítr vál a vane i dnes
kdyby aspoň polibek z nebes k nám na Zem dones

Mrtvé srdce je jak tichý zvon
svět venku hloupý je za štěstím shon
běh na dlouhou trať která známý má cíl
já myslel jsem si Bůh mě do tajů pravdy zasvětil

Však jen iluze mé smysly obestřela
do královských šatů se zahalila
své ego již tolikrát já vyměnil
a stejně jsem nakonec jen o tiché mlčící nebe zavadil

Teď na konec já se těším
a smrtí jistou sám sebe tak rád straším
to bude má poslední a jistá přeměna
snad přijde ráda a brzy mnou pozvána

Stále zkouším dát životu smysl a význam
ale již jej nevidím a vím že jej neznám
hledání je jen kruté sebeobelhávání a nekonečné sebeobětování
neboť smysl žádný není

Cíl na cestě poznání utíká před námi stále dál a dál
od nás živých pryč a obzor který zde ještě včera stál
již na dosah není a místo něj jen další pohled do dáli
mé oči ruce nohy duši okovy svázaly

Pláču nad tím co jsem včera ztratil
Pláču nad tím co do budoucna jsem si připravil
Pláču nad lidskou ke lži láskou
platím však stejnou měnou neboť také mám oči zavázané stejnou páskou

Bůh od nás daleko odešel
a jen bojem dobra se zlem naše osudy ověšel
jen blázen věří starým legendám
já to vím neboť jsem je prožíval vždy tak sám

Snad jen láska je ta zbraň
která porazí tu lítou lživou saň
ano určitě láska je ten svatý grál
který dostane jen pravdy král

Já však pláču neboť mé síly slábnou
Já pláču neboť mé dětství sny váznou
Já pláču nad lidskou ke lži láskou
však žiji se stejnou na očích páskou

Říká se že pravda člověka osvobodí
jenže ostatní lidi hrdinu do lži zpátky pořád svádí
tóny pravdy v každém srdci znějí
avšak to není to co si lidé mít uvnitř přejí

Lidé rádi nechají pravdu daleko za sebou
bojí se a strach životem si stále nesou
a já nedivím se jim
podle toho co je mi známo co vím

Pravda krutá je jak vražda nenarozeného dítěte
ty ji znáš ty náš lidský někdy krásný světe
naše planeta je lásky i utrpení zdrojem
a pravda nevyhraje jinak než těžkým bojem

Avšak já již bojovat takhle sám nemíním
a brzy se znovu proměním
cesty tady všichni známe cíl
a není to bohužel pohádková Země víl