Upír

Z dětství jen obrazy zůstaly
krása noční oblohy s modrými mraky
má černá duše přijala temnot vábení
tys tu nádheru viděla se mnou taky
mou duši hrozny hněvu dostaly

dávno mé srdce bylo jako tichý zvon
vzpomínky už nejsou na světlo v duši
lidská krev je tak sladká
vím že bledá pleť mi sluší
již nic pro mě neznamená lidský shon

žal ze tvé ztráty ve mně není
to divné je
snad pro to že stala jsi se součástí mou
krev tvá mi v žilách koluje
myslel jsem že tě to také změní

teď sám procházím se v komnatách…

tehdy když já tvůj krk jsem obnažil
naposled jsi na mě své hluboké oči upnula
já potom sundal jsem z tebe šaty tvé a do hrobky tě uložil
a naše láska navždy zmizela