Dračí střep - 1.díl

Slunce stojící vysoko na obloze spalovalo zemi nemilosrdným žárem. V řece Enstavě protékalo tak málo vody, že všechny Snakelské mosty vypadali zbytečně velké. Vnitřní Snakel připomínal rozpálenou pec, ulice byli prázdné a kdo nemusel seděl ve stínu. Zářečí vypadalo taky opuštěně, ale tak vypadalo skoro každý den. Zářečí ožívalo v noci. "Salere, pivo," prázdný korbel prolétl nad pultem a rozbil se o zeď. Hostinský Saler Mont, nad tím mávl rukou. Jakékoli připomínky k chování štamgastů hostince U zlomených mečů, končilo řevem a rvačkou. "Víš co je nejhorší?" zeptal se Darw, když mu Saler donesl pivo. "To vedro," usmál se Saler unaveně a sebral ze stolu zlaťák. To že si zdejší hosté nenechali mluvit do svého chování, vynahrazovali velice štědrým spropitným. "Kvůli tomu vedru sou zastavený všechny boje v Aréně, pokud se to nezlepší budu na mizině," zamručel Darw a naráz vyprázdnil korbel. "Dones mi ještě jedno." Darw Sadkar jeden z nejnebezpečnějších mužů ve Snakelu. Od titulu čestného mistra Arény ho dělilo jen několik výtěztví. Momentálně se však v Aréně nebojovalo a tak Darw přišel o svůj jediný zdroj příjmů. "Tak vyzvi na souboj některýho z mistrů," zašklebil se Achetol, sedící u vedlejšího stolu. "Mistr musí výzvu přijmout za jakýhokoli počasí a je za to pětset zlatejch." "Zavři tlamu, žebráku," podíval se Darw na Achetola. "To si radši pudu pučit od Daroka. A neser se do toho!!!" Darw se zvedl od stolu. "Sedni si," chytil ho za zápěstí Saler, který se právě vrátil s pivem. "Máš pravdu, kdo by se s nim špinil. Do Arény se nepodívá, ani jako divák a bude tu dávat rozumy," sedl si Darw na židli. "Se koukni na Trinose, ubožáku! Zeptej se ho na zápas s mistrem!" "Trinos ale vyhrál," zašeptal Achetol. "Vyhrál, ale už nikdy nebude to co dřív," mávl Darw rukou. "Bejval nejlepší z těch co přišli do Arény z venku a dneska je to chudák s jednim okem!" Achetol vyhrabal ve svém otrhaném plášti několik měďáků, položil je na stůl a zamířil ke dveřím. "Aby si se nepoto..." zasmál se Darw a hodil po Achetolovi plný korbel. "Verbež jedna žebravá, začneš o Trinosovi a běží se schovat. Dones mi pivo," otočil se Darw na Salera. - "Já o vlku a..." trhl Darw hlavou, když zaslechl hluk u dveří. "Salere, koukej co se ti poflakuje kolem hospody," stál mezi dveřmi obrovský muž s páskou přes oko. "Přestaň se cukat," sklonil se muž k postavě ve žlutém plášti, kterou přivedl. "Padej," strčil do postavy a ta spadla ze schodů vedoucích do výčepu. "Trinosi, vždyť je to ženská," vyskočil Darw od stolu, když se zpod žlutého pláště vyhrnula záplava černých vlasů. "Ať sem nikdo neleze," otočil se Trinos k muži, který stál za ním. "Ženská? Osirská děvka je to! Před tejdnem sem tomu jejich Dugovi vzkázal, že tady jeho lidi nemaj co dělat!" Trinos sešel ze schodů a nakopl ležící postavu. "Do prdele, Trinosi! Pořád je to ženská." Darw bez vyrování tasil dlouhý meč. "Klid Sadkare," usmál se Trinos, "skoro sem se jí nedotk. Osobně se postaráš, aby odtud zmizela." Darw sklonil meč. "Do večera, Darwe," dodal ještě Trinos a odešel. - "Měla by odtud co nejrychleji zmizet," pomohl Saler ženě vstát. "Já nemohla domu, já muset najít ro-nag-tako, Washavo seg nare." "Sakra co to mele, to nemůže mluvit pořádně," zamračil se Darw, když žena umlkla. "Kdo jí má tu jejich hatmatilku rozumět." "Sedni si," postrčil Saler ženu ke stolu. "Washavo de nare, dosk ro-nag -tako? Alu?" sedl si Saler na vedlejší židli. Darw se na Salera překvapeně podíval. "Trochu tu jejich hatmatilku umim," usmál se Saler. "Darwe, udělej pro mě něco, doběhni do chrámu pro Astreka." "Co za to?" zašklebil se Darw. "Tři dny pití zadarmo, darebáku. Jako bys jednou nemoh pro starce udělat něco zadarmo!" "Jednou udělam něco zadarmo a budu to dělat pořád," zasmál se Darw a zamířil ke dveřím. "Jo a Darwe, že ho prosim, žádný násilí," zavolal Saler. "Znáš mě." "No právě," mávl Saler rukou. - "Salere Monte, kdy už pochopíš že na návštěvy týhle žumpy Snakelu jsem už starý. Jako bys nemohl přijít za mnou, když něco potřebuješ," objevil se ve dveřích hostince drobný stařík s Darwem v patách. "Jenže to bych musel zavřít hospodu," zasmál se Saler a vstal od stolu. "A jak by to vypadalo, kdyby Zlomené meče, které nikdy nezavírají, měli zavřeno?" "Kdyby to záleželo na mě, tak bych tohle semeniště hříchu nechal strhnout a zarůst plevelem," rozhlédl se Astrek po hostinci. "I když na druhou stranu by tak náš řád přišel a štědrého přispivatele do naší pokladny." "Rád tě vidim, Astreku," usmál se Saler a starého kněze objal. "I já tebe," přikývl kněz. "Doufám žes ně nevytáhl jenom proto, že se ti po mě stýskalo?" "Tohle je Torawa, z rodu Ikrad," ukázal Saler na ženu sedící u stolu. "Moc po našem neumí, ale z toho co jsem jí rozuměl, myslím že by tě to mohlo zajímat. "Rod Ikrad?" podivil se Astrek. Žena přikývla. "Velice zvláštní, nenapadlo by mě, že ve Snakelu potkám někoho z tohoto rodu. Vztahy mezi rody Ikrad a Takharu nejsou nejlepší." "Z toho co jsem rozuměl se jí ve snu zjevila Washavo a přikázala jí najít a zničit nějaký ro-nag-tako," pokrčil Saler rameny. "Ro-nag-Tako?" otřásl se Astrek a podíval se na ženu. Ta přikývla. "Může mi tu někdo vysvětlit, co se tu děje?" zamračil se Darw. "Klid mladíku," otočil se k němu kněz s vážnou tváří. "Zatím nevím o mnoho víc než ty. Salere, nemohl bys mi donést trochu vína? Tohle vypadá na dlouhý rozhovor." Astrek se posadil naproti Torawě. "Dlouhej rozhovor? Do večera musí zmizet ze Zářečí," mračil se Darw. "Jinak jí Trinos zabije a nechci vědět co si vymyslí pro mě." "Klid Darwe, situace se změnila," usmál se Saler. "Trinos neudělá nic jí, ani tobě. Nech to na mě a dej si pivo." "No jak myslíš," pokrčil Darw rameny a podíval se na kněze zabraného do hovoru se ženou. Saler donesl každému pití a posadil se ke stolu. - Astrek se po hodině zvedl od stolu a protáhl se. Darw se Salerem na něho upřeli své pohledy. "To co jsem se dozvěděl je velice podivné i nepravděpodobné," řekl kněz vážně. "Paní Torawu říká že se jí ve snu zjevila Washavo, to je jejich jméno pro Zogor a přikázala jí najít Ro-nag-Tako, Dračí střep. Taky jí ukázala místo, kde má hledat. Tvojí hospodu, Salere." "Dračí střep?" vyhrkl Saler. "Tak přeci elfové nazývali Drakory." Astrek přikývl. "Ženská na který visí muj život a ještě ke všemu elfové," dneska už mě nic nepřekvapí," zamručel Darw. "Co kdyby mi někdo řek co sou to ty Drakeři?" "Drakoři, mladíku," zamračil se Astrek. "Staré záznamy v našem chrámu se o nich zmiňují, jako o generálech skřetích armád. O lidech proměněných dračími kouzly v otroky, kteří vedli skřety v Dračích válkách." "Pohádky," ušklíbl se Darw. "To nejsou pohádky, jen se zeptej některého z trpaslíků na Dračí války. Zkus jim říct, že jsou to pohádky. Drakoři málem dobili celou Barakanii. Nenávidí všechno a všechny. Jsou nevypočitatelní a obávám se, že nikdo z Arény by nedokázal souboj s Drakorem přežít!" "Do prdele," zašeptal Darw. "Výstižně řečeno," přikývl Astrek vážně. "A někdo takovej by měl bejt v Zářečí?" "Řekl jsem že je to nepravděpodobné. Ale vyloučit to nemůžeme." "Takže se po Zářečí poflakuje parchant, kterýho nikdo nedokáže zastavit?" zeptal se Darw. "Může to být kdokoli, nedochovalo se nám jak Drakoři vypadali, možná trpaslíci, nebo elfové by mohli vědět víc," posadil se Astrek zpět ke stolu." "Jenže trpaslíci nic neřeknou a jít za elfy není nejlepší nápad," řekl Saler vážně. "Třeba je to všechno blbost a byl to jenom sen," ušklíbl se Darw. "Možná, ale vyloučit to nemůžeme," přikývl Astrek. "Salere, paní Towaru se nemůže vrátit do Císařství, odešla bez dovolení a kdyby se vrátila, čeká jí smrt. A poslat jí do Osiru, při vztazích mezi jejím rodem a rodem Takharu, není dobrý nápad. "Pomoc v kuchyni by se mi hodila," přikývl Saler. Astrek něco ženě pošeptal a ta přikývla. "Chtěl bych bejt u toho, jak to vysvětlíš Trinosovi, že se mu v Zářečí usadil někdo z Císařství," zasmál se Darw. "Nech to na mě, Darwe," usmál se Saler. "No a já se pokusím najít něco v chrámově knihovně, při Zogor doufám, že tohle všechno je jen planý poplach," zvedl se Astrek od stolu. "Snad," zašeptal Saler. "Salere, co takhle pivko, když už piju zadarmo," zasmál se Darw a podal Salerovi prázdný korbel. - Slunce se pomalu ukrylo za obzorem a Snakel se ponořil do šera. Úzkou uličkou za hostincem U zlomených mečů se mihl stín. Jediným skokem se dostal na střechu nízké kůlny a malým, pootevřeným okénkem na půdu hostince. Tam se obrovský, černý kocour uvelebil na trámu u stropu a spokojeně usnul...