Genius Loci

Když jednou za sto let, se větroplachtění v cinkotu hvězd změní na smyčku času - co pak? Co potom?
Mysl z těla odchází, vědomě ztracena (sama v tobě), brouzdá se rosou, obcházejíc hmotu těla.
Voda smáčí polobotky, když koncem ticha plachtí domů; do noci otupělé vědomím, a obě(šenec) končí ranní pohádku.