Dívko

Dívko,

neříkej že nejsi, ne, jsi.
To přece nejde, nebýt a přitom tě vidět. Co potom jsi?
Mlha? Kouř? Vzduch?
Hůř. Jen představa?

To raděj ten vzduch, pak bych se tě nadechl
a vydechl a nadechl a vydechl.
Dívko, hlupáčku, žiješ. Slyším skřípat srdce v těle.

Tělo domem duše a já - tvůj dům,
můj hrad – ho obléhám, uléhám
a nadechnu a vydechnu
Opravdu jen přízrak, mrak?
Klame zrak.
V tichu křik, spílám. Vzlyk.

Jsi?