Kniha: Mágové: Boj o moc

V mladém vesmíru se zrodila nová síla…

 Mágové:

Boj o moc

Úvod

Vždy se střetávají protiklady.

Když vznikl kdysi dávno při ohromném zákmitu nového zrození vesmír, existovala pouze extrémně horká a hustá počáteční hmota, která začala utvářet rozpínající se prostor kolem sebe. Po milionech let, kdy mladý vesmír chladl, se rozdělila na dvě poloviny – na prvotní vodík, z nějž se posléze stala viditelná hmota včetně hvězd a galaxií, a temnou hmotu, která utváří samotnou gravitaci a způsobuje rozpínání prostoru.

Tyto dvě navzájem odlišné síly ovládající mladý vesmír stály za samotným vznikem života, neboť ten je měl obě dvě vyvažovat, aby zůstaly ve vzájemné rovnováze.

Stejně jako byl prvotní myšlenkou stvořen samotný vesmír, zrodily se v jedné z nespočetných galaxií bytosti, které byly obdařeny mocí utvářet prostor kolem sebe a využívat jeho zdrojů.

Poblíž jádra Galaxie, kde byly hvězdy nahuštěny těsně u sebe a vytvářely tak nikdy nekončící svit, povstali Sluneční Mágové, kteří byli velmi podobní nám lidem a dokázali čerpat svojí sílu z energie hvězd. Jako jejich protiklad se zrodili na periferii hvězdného ostrova Temní Mágové, vyvolení, jejichž zdrojem téměř neomezené moci byla temná energie.

Trvalo dlouhá léta, než se tyto dvě první rasy společně střetly, neboť byly izolovány na svých světech. Stalo se však, že jeden z Temných Mágů, Segran, našel způsob, jak cestovat z jedné planety na druhou bez ohledu na ohromné vzdálenosti mezi nimi. Na svém domovském světě našel zvláštní rudé krystaly, které díky svým znalostem využil k tomu, aby vytvořil trhlinu v časoprostoru, červí díru, díky níž mohl přeskočit na planetu v jiném solárním systému.

Byla sestavena výprava Temných Mágů, vedená jejich prvním vůdcem, Jetlagem. Segran využil svou znalost hvězd a dokázal přesně určit místo, kam se chtějí dostat – střed Galaxie. Po prvním skoku se jejich výprava dostala na planetu zalitou světlem, planetu, která patřila Slunečním Mágům. Ti byli velice zděšeni z nově příchozích, neboť z nich vycítili hrozbu, temnotu, která číhala hluboko uvnitř jejich těl, temnou hmotu, která byla jejich matkou. Zaútočili na ně a do jednoho je pobili.

Byl to jejich osud, nekonečná válka, která udržuje temnou a sluneční energii ve vzájemné rovnováze.

Sluneční Mágové získali Segranův vynález a začali objevovat nové světy a nové tvory.

Na planetách zalitých nekonečnými oceány nalezli Vodní Mágy, bytosti stvořené z vody, s čirou kůži a šupinami, vyvolenými, kteří dokázali ovládat svůj živel. Poznali Vzdušné Mágy, žijící v atmosférách svých domovských světů, Kamenné a Hliněné Mágy, obrovské a nesmírně silné tvory, obývající terestrické planety, Bouřkové Mágy, disponující energií blesku a hromu, Ohnivé Mágy, žijící na rozpálených světech poblíž svých hvězd, Ledové Mágy, obývající zmrzlé planety daleko od svých sluncí, Rostlinné a Stromové Mágy, vládnoucí planetám pokrytých hustou vegetací a Zvířecí a Hmyzí Mágy, kteří panovali fauně.

A začali objevovat i okraj Galaxie.

Jedna z jejich výprav se ocitla na planetě Temných Mágů, kteří stále nezapomněli na Jetlagovu a Segranovu objevitelskou výpravu a jakmile spatřili jejich vynález v rukou zářících Slunečních Mágů, zaútočili na ně.

Strhla se ohromná bitva, bitva při níž se svět otřásal a atmosféra vařila. Planeta byla domovem tisíců a možná i milionů Temných Mágů a Sluneční Mágové sem přicházeli červí dírou, kterou vytvořili díky krystalu. Každá strana chtěla vládnout, každá strana chtěla získat celou Galaxii i vesmír pro sebe.

Avšak nikdo neměl vyhrát.

Když proti sobě stanuli vůdcové obou stran, Temný Mág Trebard a Sluneční Mág Poster, když proti sobě využili svou energii, všechno se změnilo.

Stali se vyvolenými, kteří byli během několika setin vteřiny, kdy čerpali svou energii, změněni. Jejich mysl byla pozměněna, zavládl jí všeobjímající klid a oni poznali, že takto svůj spor nevyřeší. Dostali vědomosti, daleko sahající za jejich hranice, poznali konečný osud celého vesmíru i všech tvorů v něm a uvědomili si, že celý jejich svět zůstane v rovnováze, jež byla nastolena, jedině tak, že nebude mít větší převahu ani jedna ze stran, ani sluneční, ani temná energie. Zároveň získali i neomezenou moc, díky níž mohli oba dva využívat tyto zcela protichůdné síly a stali se tak nejmocnějšími bytostmi v Galaxii.

Nazvali se Šedými Mágy a oba dva přísahali, že budou dbát na to, aby všude zavládl mír. Na planetě Mitarid, jež se měla stát jejich domovem, svolali První radu, které se účastnili všichni Mágové bez rozdílu druhu a byly ustanoveny zákony jejich společenství. Následně byla vytvořena Sluneční a Temná rada a Poster se vydal na vzdálenou planetu, planetu, jíž kdysi objevil a kde se tamní Mágové vydali po cestě technologie. Ti prozkoumali moc krystalů a dávný Segranův vynález a stvořili náramky, které dokázaly díky hvězdným souřadnicím transportovat červí dírou svého majitele a jeho druhy mezi planetami. Poster u nich ukryl prvotní přístroj a nové náramky rozdělil mezi všechny druhy Mágů.

Nastalo dlouhé období míru, kdy všichni Mágové cestovali a objevovali Galaxii, přesouvali se z jedné planety na druhou a žili v blahobytu.

Tedy do doby, než se zrodil Darkvost.

Darkvost, syn Lluytena, pána planety Reglanus a Gawrii, Čarodějky, která byla v celé Galaxii známa jako nejkrásnější, jako by odmalička přivolával všemožné spory. Zrodil se za bouřlivé noci, kdy palác jeho otce odolával náporu rebelujících Slunečních Mágů, kteří po dlouhých letech porušili mír. Díky věrným Temným Mágům, kteří pomohli jeho matce utéci z planety, přežil, ale jeho otec takové štěstí neměl. Zemřel při obraně svého paláce.

Darkvost už od dětských let projevoval nesmírný zájem o moc a o vše, co s ní souviselo a zároveň ho provázela nesmírná zášť vůči Slunečním Mágům, kterým nemohl zapomenout to, že zabili jeho otce a ovládli jeho domovskou planetu. Ve svých patnácti letech se Darkvost nechal naverbovat do Temné armády a brzy to dotáhl z vojáka na kapitána. Mezi jeho první bitvy v roli  velitele patřil souboj o planetu Obeliand, kde se Temná rada rozhodla vyřešit místní nepokoje, neboť tuto planetu sužoval dlouhodobý konflikt mezi Temnými a Sluneční Mágy. Z tohoto nevině vyhlížejícího zásahu vznikla bitva, která byla s to změnit pořádek sil v Galaxii a Šedí Mágové byli přinuceni zasáhnout.

Poster stanul před zbytkem Sluneční armády a snažil se sám svou silou, kterou načerpal z hvězdy, zničit Temné Mágy, kteří v ten okamžik měli více než výraznou převahu. Stalo se však něco, s čímž nikdo nepočítal. Když Poster načerpal příliš mnoho sluneční energie, nemohl jí už ovládnout a zahltila celé jeho tělo. Stala se z něj podivná světélkující bytost, která se v ohromném záblesku změnila v netvora se zářícíma očima, který dokázal zabíjet Mágy pouhým pohledem.

Všichni do jednoho byli zděšeni z jeho proměny a byli nuceni se transportovat pryč z planety. Všichni kromě Trebarda. Ten se rozhodl zjistit, co se stalo s jeho přítelem, ale Poster ho ani nenechal, aby se k němu přiblížil. Vyslal proti němu svazky sluneční energie, která Trebarda málem roztrhala. V poslední chvíli se mu podařilo uniknout z planety na svůj domovský svět, a tam se v ústraní rozhodl, že bude nezbytné Postera zničit, protože se stal pro všechny nebezpečným. Vydal se za Sluneční i Temnou radou, žádal je o pomoc a o radu. Několik vysoce postavených Mágů z obou stran se připojilo k Trebardovi a vydali se zničit Postera.

V největší bitvě mezi nejsilnějšími Mágy Galaxie byl Poster zabit a jeho duch svržen na Planety mrtvých, ale mnoho zkušených válečníků z řad Slunečních i Temných Mágů padlo, což mělo za následek fatální změnu sil v Galaxii. Využil toho Darkvost, neboť Temná rada přišla o většinu svých Mágů. Společně se svými spolubojovníky se chopil moci a prohlásil se nejvyšším vládcem, dobyvatelem, který pro sebe a pro Temné Mágy získá celou Galaxii i vesmír.

A dařilo se mu, neboť Šedí Mágové byli oslabeni. Zbyl jenom Trebard, ničím nechráněn před hořem, které ho soužilo uvnitř jeho srdce, neboť věděl, že vše, za co bojoval, je ztraceno. Sám by nezmohl nic.

Avšak jedné bezesné noci získal vizi, která všechno změnila. Zjevily se mu souřadnice, které nikdy neviděl a jež následující den zadal do svého transportního náramku. Červí dírou proskočil na Zakázanou planetu a stanul před obrovskou síní, v níž nalezl zvláštní zařízení, které bylo sestrojeno pro to, aby dobylo Mága opačným druhem energie a proměnilo ho v Šedého. Nevěděl, proč se mu zjevily její souřadnice v mysli a kdo toto zařízení postavil, ale tušil, že tímto může zachránit celou Galaxii.

Rozhodl se, že vyvolí další dva Šedé Mágy, neboť ve třech mohli lépe rozhodovat o bytí a nebytí ve vesmíru. Zavítal na zasedání Sluneční rady, kde se k němu připojila její členka Heldia, jedna z nejmocnějších Čarodějek v Galaxii a stanul i před samotným Darkvostem s nabídkou, kterou by nikdo nemohl odmítnout – jako nejmocnějšího Temného Mága ho chtěl vyvolit do svých řad. Darkvost však odmítl, neboť nechtěl přijít o místo, které si získal a nikdy by se nemohl smířit s tím, že by v jeho těle kolovala sluneční energie, jíž tak nenáviděl. Přesto však doporučil Trebardovi svého zástupce Galiwa.

Trebard se s Galiwem a Heldiou transportoval na Zakázanou planetu, kde prošli očistným obřadem a stali se novými Šedými Mágy. Vznikla nová síla, která dohlížela na běh věcí v Galaxii, síla, která měla udržel rovnováhu mezi temnou a sluneční energii.

Byli však i tací, kteří chtěli tento pořádek změnit za nový řád a další konflikty na sebe nenechali dlouho čekat…

Prolog

Porážka slunce

Soustava Altaros, planeta Nurtew

Znalosti, které získal během tisíců let své existence, vše, co spatřil na vlastní oči, temnota i světlo uvnitř jeho hrudi, to všechno volalo, vzpouzelo se.

Něco bylo špatně.

Trebard to vycítil už dávno, když se procházel po šedých pláních planety Mitarid a nyní, když se po transportu ocitl na planetě Nurtew, to poznal dvojnásob. Vypnul transportní náramek na své paži a rozhlédl se kolem sebe.

Tento svět navštívil již několikrát a vždy byl okouzlen krásou zdejší přírody. Vždycky tu byla nedozírná vegetace, kterou obývali staří Rostlinní Mágové, z nichž mnozí byli jeho blízcí přátelé, mohutné hory, kde našli svoje sídlo Kamenní Mágové i sněhobílé vodopády, pod nimiž bylo možno často zahlédnou Vodní Mágy.

Nyní všechno zmizelo a výjev, jenž vyvstal před jeho očima, se mu bolestně vpálil do mysli. Spatřil dlouhou pláň, naprosto bez života, udusanou vegetaci a pokroucené kořeny, které se vzpínali k narudlému nebi v místě, kde se temnota střetávala s vyhasínající září hvězdy Altaros.

Zavřel oči a spojil se se svými druhy, Galiwem a Heldiou. V mysli se mu zjevilo silné světlo a on svým vnitřním zrakem spatřil, jak jeho přátelé bojují proti části Temné armády, která se pokoušela svrhnout do zapomnění Rostlinné Mágy. Kdyby Galiw s Heldiou nezasáhli, bylo by světlo poraženo. Darkvostova armáda na jeho příkaz zakryla slunce temnotou a zkušení Mágové z jeho řad drželi clonu.

Bojujete dobře přátelé, pomyslel si Trebard a v odpověď v mysli zaslechl Heldiin sametový hlas.

Ano, ale Temných je mnoho, Darkvost sem sezval všechnu svou armádu. Musíš se pokusit odkrýt clonu, díky níž se stávají silnějšími.

Kontakt mezi jejich myslemi skončil a Trebard se znovu ocitl v realitě. Studený vítr, který vanul z temné strany planety, ho nepříjemně zaštípal ve tváři. Je čas, aby byl vesmír opět v rovnováze.

Trebard se otočil vstříc umírající sluneční záři, jejíž poslední paprsky osvítily jeho tvář, a nechal ve svém těle pulzovat energii. I když vládl oběma zcela rozdílným silám ve vesmíru, bude pro něj problém odstranit clonu, kterou drží Temní Mágové, a nesměl přitom zapomínat na Posterův osud. To bylo varování pro každého Šedého Mága.

Stačí střídat sluneční a temnou energii, napadlo ho, roztáhl ruce a otočil se k postupující temnotě. Z konečků jeho prstů vyletěly svazky pulzující energie, které se zaryly do hluboké neprostupné černi na obloze a začaly s ní bojovat.

„Výborně. Jen tak dál přátelé, postupujte kupředu,“ liboval si Darkvost, když ze svého stanoviště na vysokém ostrohu shlédl do údolí, kde probíhala hlavní část bitvy.

Desetitisíce Kamenných Mágů, kteří se připojili k jeho Temné armádě, lámali svou energií skály a vrhali je do řad Slunečních Mágů, kteří je svou silou nestačili rozbíjet. Zářící Mágové umírali po stovkách pod nekončící kamennou lavinou, a to ještě prakticky ani Darkvost nepoužil hlavní část svých zkušených Temných Mágů, kteří čekali za řadami zdánlivě nekonečnými řadami Kamenných na svou příležitost, aby vtrhli do řad roztroušené Sluneční armády.

Nemají na nás, napadlo Darkvosta, jejich zdroj energie je téměř vyčerpán. Slunce vyhasíná.

Představil si sám sebe, kráčejícího po vítězné pláni, okamžik, kdy se stane vládcem Galaxie a vše bude v jednotě pod jeho správou. Žádné bitvy, žádné války. Jenom život a temná energie.

„Pane, děje se něco zlého!“

Otočil se a spatřil svého zástupce Nardase, oděného do černého brnění se stříbrnými rytinami, s kaskádou havraních vlasů, které mu dosahovaly na záda a obličejem pomalovaným černými válečnými barvami.

Byl to jeden z jeho nejzkušenějších válečníků, a proto si ho velmi vážil. Ovšem tu byla i druhá stránka jeho osobnosti, kterou uvnitř něho vytušil – Nardas si dělal zálusk na jeho trůn. Darkvost vždycky věděl, že si bude muset krýt záda a od toho měl svojí osobní stráž v podobě několika zkušených Temných Mágů.

„Proč mě vyrušuješ z okamžiků, kdy si užívám svůj triumf?“ poznamenal a zahleděl se do tváře svého zástupce, v níž mohl číst jedině děs.

„Podívej můj pane,“ odvětil Nardas a ukázal na obzor, kde se střetávala temnota se světlem.

Darkvost si toho konečně všiml. Noc, která s každým okamžikem stále více postupovala, nyní nezadržitelně slábla i přesto, že se k Mágům, kteří drželi clonu, připojili další.

To mohlo znamenat pouze jedinou věc.

Darkvost zavřel oči a napnul svoje smysly. Vycítil je. Dva Šedí Mágové bojovali několik kilometrů odtud proti jeho žákům, které poštval proti místním Rostlinným, kteří se hodlali spojit se Sluneční armádou, a nejvyšší z nich, Trebard, stanul na opačné straně planety a snažil se odkrýt clonu.

V Darkvostovi vzkypěla zlost. Opět jsou tady, aby zničili jeho dílo, aby vesmíru opět zavládl chaos. Stále chrání Sluneční Mágy a zapomínají při tom na zvěrstva, která kdysi, když měli oni sami převahu, páchali. Drancovali temné planety, zabíjeli Mágy jeho vlastního druhu a ukradli i ten největší dar ze všech, vynález, který vymyslel jeden z největších myslitelů jeho druhu, Segran, a díky němuž nyní mohou všichni cestovat po Galaxii.

Je čas tomu udělat přítrž.

„Veď armádu k vítězství Nardasi, ale mysli i na ústup, pokud by má věc selhala. Nezapomínej na opatrnost a měj stále při sobě transportní náramek.“

Zástupce se snažil vyčíst jeho myšlenky. „Kam se vydáváš můj pane?“

Darkvost si povzdechl. „Vybojovat vítězství v bitvě, která je předem ztracená, ale přesto se o to pokusím.“

Zavřel oči, nabral veškerou temnou energii, která byla v atmosféře dostupná a nechal jí, aby obalila jeho tělo a teleportovala ho na druhou stranu planety.

Bafeot uskočil stranou a koutkem oka zahlédl, jak obrovský kámen, který dopadl těsně vedle něj, rozdrtil několik Slunečních Mágů.

Všichni tady zemřeme, napadlo ho, ale pak tu myšlenku raději vytěsnil z hlavy. A to všechno začalo tak dobře…

Byl to pouze rutinní zásah, neboť vůdce místních Rostlinných Mágů požádal o ochranu před Temnou armádou, která hodlala celou planetu zabrat a přiřadit jí tak k Darkvostovým koloniím. Postupně se však ukázalo, že je na této planetě mnohem více Temných, než předpokládali a dokonale je zaskočilo, když se k nim přidali desetitisíce Kamenných Mágů, kteří na Nurtew žili. Po dlouhou dobu spolu bojovali pouze dva přední druhy v Galaxii, Temná armáda proti Sluneční, a nyní se do bojů zařadili i podřadné, planetární druhy. Sluneční Mágové na to nebyli  připraveni, nebyli připraveni na to, co se stane, na hromady kamenů, které je začaly zabíjet jednoho po druhém. I když se snažili na dálku ostřelovat Kamenné Mágy a hodně jich zabili, bylo jich stále mnoho, čerství doplňovali jejich řady a neustále útočili.

Otočil se, nabral poslední zbytky sluneční energie, která zůstala v jeho nitru, a vyslal jí proti obrovskému balvanu, který se řítil k jeho pozici. Kámen vybuchl v oslňující záři jisker a jeho čin tak zachránil několika Slunečním Mágům život.

„Dobrá práce Bafeote,“ ozval se vedle něho hluboký hlas, který patřil vládci Slunečních Mágů, zkušenému válečníku Karmaninovi. Vůdce byl nyní oděn do zářivého brnění se zlatou obličejovou maskou a vysílal paprsky zlatavé energie proti obřím balvanům, podařilo se mu dokonce na dálku zabít několik Kamenných Mágů.

„Musíme se seskupit,“ procedil skrz zuby, jak se soustředil na svou práci. „Poznal jsem Darkvostovu taktiku. Chce nás vyvést z rovnováhy. Bafeote, řekni vojákům v předních řadách, ať se soustředí celou svou silou na Kamenné Mágy. Budeme je muset do jednoho zlikvidovat.  Já se vás pokusím se zadním vojem krýt.“

Bafeot se poklonil. „Dobře můj pane.“

Rozběhl se řadami kupředu, odstrkoval ostatní Sluneční Mágy a snažil se dostat k vůdci předních řad, Etuesovi. Cítil nezměrné vypětí všech okolo, smrt i utrpení, strach z temnoty a nenávratna. Uvědomil si, že i jeho nitro stále více propadá do chaosu s tím, jak mu ubývala sluneční energie, kterou nemohl díky temné cloně dočerpávat.

Jeho myslí projel ostrý výkřik. „Bafeote pozor!“

Zahleděl se kupředu a spatřil, jak se proti němu vzduchem řítí obrovský balvan. Nestačí uhnout. Připravil se na náraz, avšak pak spatřil Karmanina, který se vznesl do vzduchu a vyslal paprsky sluneční energie proti kamenu, který explodoval těsně nad Bafeotovou hlavou. Karmanin se snášel k zemi, když ho zasáhl proud temné energie, který ho ve smrtelném objetí odhodil stranou, vstříc dalšímu balvanu.

„Ne!“ zařval Bafeot a snažil se prodrat k vůdci, bylo však již pozdě.

Balvan dopadl na Karmanina a rozdrtil mu tělo. Všechna naděje pohasla se skomírajícím životem jejich vůdce.

Bafeot se prodral davem skučících Slunečních Mágů ke Karmaninovi, napnul všechnu svou zbylou energii a snažil se pohnout balvanem.

„Šetři síly příteli,“ ozval se Karmaninův slabý hlas. „Mě již nic nepomůže.“

Bafeot se sehnul ke svému vůdci a zahleděl se do jeho tváře, kterou odhalila popraskaná lícní maska a do jeho moudrých očí, plných bolesti.

„Nesmíš zemřít můj pane,“ promluvil Bafeot a do očí mu vstoupily slzy žalu. „To nedovolím.“

„Nemáš na vybranou,“ odvětil Karmanin a zakuckal se. „Vždy jsem chtěl opustit svět živých na mé domovské planetě, v okamžiku, kdy bych se díval vstříc slunci. Nyní však světlo skomírá a nahrazuje jej noc. Já se jejího příchodu již nedožiji, ale vy budete dlít v temnotě. Kéž bych tomu mohl zabránit.“

„Dokážeme to změnit můj pane. Přísahám!“ vykřikl zoufale Bafeot.

Karmanin se bolestivě pousmál. „Pokud tomu tak bude Bafeote, vyvolte novou Sluneční radu. Sjednoťte se a neudělejte stejnou chybu jako já.“

 Bafeota obstoupil děs a pokusil se znovu odvalit kámen, když si uvědomil, že Karmanin již odešel na Planety mrtvých. Objal jeho bezvládné tělo a neubránil se slzám zoufalství. „Můj pane. Můj příteli.“

Karmanina znal celý svůj život, a to, co ho k němu pojilo bylo více než přátelství, neboť byl sirotkem a on mu byl otcem, kterého nikdy nepoznal. Učil se od něho a společně bojovali proti Temné armádě. A nyní je po všem.

Konec přišel.

Zem se otřásla a Bafeot si s hrůzou uvědomil co se stalo – Temní Mágové zaútočili. Vzhlédl a spatřil černé hejno, ženoucí se do hlubin Sluneční armády. Vysílení Mágové umírali po stovkách a Darkvostovi bojovníci se blížili nezadržitelně k jeho pozici.

Zvedl se a pokusil se oživit všechnu sluneční energii ve svém nitru. Bude jí potřebovat.

Alespoň zemřu po boku svého vůdce.

Trebard soustředil všechnu svojí sílu proti temnotě, když si v jednom jediném okamžiku uvědomil, že již není sám. Otevřel oči a spatřil Darkvosta, který se před ním vyjevil ve víru temné energie. Využil teleportace, umění, které ovládali jen mistři mezi Mágy, ti nejzkušenější z nejzkušenějších.

Darkvost, oděn v modrém zářivém brnění a černém plášti s kápí, se pousmál. „Dlouho jsme se neviděli Trebarde. Kolik času od té doby uběhlo? Roky, nebo snad celá desetiletí?“

Trebard, ruce vztyčené vstříc nebi, se ušklíbl. „Nejsi tady, abychom hovořili o našem posledním setkání. Co chceš?“

„Je to jednoduché. Nechej Sluneční armádu padnout.“

„To nemohu. Vždyť víš, že pak by se zvrátil pořádek sil v Galaxii. Rovnováha mezi temnou a sluneční energií musí být věčná, to je osud celého vesmíru.“

„Není a ty to dobře víš. Viděl jsi to. Viděl jsi, že má temná energie budoucnost.“

Nastala chvíle mlčení, jak se oba dva přetlačovali pohledy. „Možná,“ promluvil nakonec Trebard. „Ale ta nemá dlouhého trvání, stejně jako světlá budoucnost. Obě v dlouhém intervalu času povedou k zániku vesmíru.“

„Je lepší mít dlouhý čas, než navždy dlít v nejistotě a bojích,“ odsekl Darkvost.

„Nežili bychom v bojích, kdybys mohl snést Sluneční Mágy.“

„Nikdy,“ zařval Darkvost. „Zabili mého otce a vyvraždili všechny Mágy na mé rodné planetě. Kde jsi byl, když se to tenkrát stalo?“

„Nemohl jsem zasahovat,“ odpověděl se stopami lítosti v hlase Trebard. „Sám víš že mohu pouze tehdy, když je ohrožena rovnováha jedné ze stran.“

Darkvost se zasmál. „Tím tedy přiznáváš, že jsme nyní blízko vítězství.“

„Možná, ale nebude vaše.“

„Opravdu?“

Trebard vycítil klíčící zradu, která byla zastřena Darkvostovými slovy. Vůdce Temných Mágů musel dobře vědět, že proti němu nemá žádnou šanci v boji, ale přesto tušil, že se o něj chce pokusit.

Stalo se.

Darkvost rozpřáhl ruce, načerpal temnou energii z atmosféry planety a vyslal jí vstříc Šedému Mágovi. Za normálních okolností by mu nemohl ublížit, ale nyní, když Trebard soustředil většinu svých sil na odkrývání clony z planety, jím puls temné energie otřásl a srazil ho do kolen. Pokud nějaký Mág dosáhl vrcholu svého umění, byl jím právě Darkvost a směle se mohl považovat na nejlepšího v Galaxie, pokud se nepočítalo s Šedými.

Následující puls Trebardem znovu silně otřásl a on začal tušit, že další již nevydrží. Musí zakročit. Jednu ruku nechal vztyčenou a držel s ní ustupující temnou clonu, druhou namířil vstříc Darkvostovi a vyslal směrem k němu temnou energii. Mág odletěl stranou a tvrdě dopadl na zaprášenou planinu, v okamžiku se však zvedl a chystal se na Trebarda znovu zaútočit.

Šedý Mág se snažil nabrat sluneční energii, ale nešlo to. Všude byla jenom temná. Opřel se do ní a znovu odhodil Darkvosta.

Temná energie. Všude kolem něj. I v něm. Začínala si nalézat cestu do jeho nitra.

Nezapomeň na Postera, hučela mu v hlavě myšlenka, kterou se snažil zaplašit.

Rostlinní Mágové by byli poraženi, kdyby nezasáhli.

Mladíci z Temné armády byli velmi nezdolní a i když neměli ještě příliš zkušeností, převyšovali své nepřátele počtem a zvláště pak svou odhodlaností. Rostlinní Mágové byli převážně staří a dlouho nebojovali, proto začali jeden po druhém nezadržitelně umírat.

Zbývalo jich jen pár, když sem červí dírou z Mitaridu proskočili Galiw s Heldiou a oba dva se ihned začali soustředit na jejich obranu. Heldia vytvořila ze zbytků sluneční energie, která byla v atmosféře, oslnivý štít, který oslepoval Temné Mágy a ubíral jim sílu, Galiw seskupil zbylé Rostlinné a rozestavil je tak, aby svojí zelenou energii vysílali do řad Darkvostových vojáků.

Další Rostlinní Mágové pak vyslali po zemi plazící se kořeny, které spoutaly nepozorné mladíky z Temné armády a nechali je tak napospas žáru, který vydával Heldiin štít.

Galiw načerpal temnou a sluneční energii, nechal jí proudit svým tělem a vysílal obě dvě střídavě levičkou a pravičkou do týla mladých Mágů. Mnoho jich v tom okamžiku padlo a další se vydali na ústup.

A v té chvíli se to stalo.

Galiwovi proletělo hlavou zvláštní tušení, které nedokázal zařadit, ale které ho vyděsilo. Na okamžik se mu zdálo, že vidí budoucnost, jakousi temnou a nezřetelnou, ale pak to zmizelo. Zároveň zjistil, že oslabená Sluneční armáda potřebuje pomoci.

„Co se děje?“ zavolala na něj Heldia a snažila se překřičet svůj prskající zlatý štít.

„Budeš na ně stačit?“

„Doufám, že to nebyla otázka,“ křikla na něj a Galiw se pousmál nad její sebejistotou. Zavřel oči, ponořil se do své mysli a teleportoval se pryč.

Darkvost byl otřesen po dalším náporu Trebardovy energie a jenom těžko se zvedal ze země.

Bude to těžké, proletělo mu hlavou, ale dokud bude moje armáda na pokraji vítězství, já se nevzdám.

Znovu se chtěl opřít do temné energie a vyslat jí proti Trebardovi, když mu hlavou projela vize.

Spatřil Nardase a jeho vlající vlasy, stojícího na vrcholku útesu. „Ústup!“ zařval jeho zástupce a ukazoval vstříc skalám. „Všichni ustupte! Kamenní Mágové, kryjte naše řady!“

Darkvostův vnitřní pohled zalétl k srdci skomírající Sluneční armády, která v četnosti vojáků nepočítala již na tisíce, jako zprvu, ale na desítky a spatřil Šedého Mága Galiwa, který se vznášel nad bojištěm a svým soustředěním spojil temnou i sluneční energii, ve snaze ji použít proti Temným Mágům.

Je konec, napadlo Darkvosta. Další prohra na prahu našeho vítězství a to jenom díky Šedým Mágům. Kdybych se jim tak mohl rovnat, pobil bych je do jednoho.

Zadíval se na Trebarda, kterému se už úplně podařilo odkrýt temnou clonu a na sluneční záři, blížící se k němu. Natáhl ruku s náramkem, vytočil souřadnice a výbojem, který vyšlehl z rudého krystalu, vytvořil červí díru, kterou se transportuje na svou domovskou planetu.

Než tak učinil, věnoval poslední pohled Trebardovi. „Nevidíme se naposledy.“

Jakmile Darkvost nadobro zmizel a červí díra se uzavřela, povedlo se velmistru Šedých Mágů nadobro odstranit temnou clonu. Dobře věděl, že to bylo zásluhou jeho dvou spolubojovníků, kteří zakročili proti Temné armádě, která se vzdala.

S ulehčením, které pocítil, svěsil ruce podél těla a klesl na kolena. Sluneční paprsky, které prosvitly skrz husté mraky, se k němu přiblížily a ozářily jeho tvář. I přes jejich hřejivý dotek však cítil ve svém nitru něco cizího, temného, něco co stále rostlo.

Nezapomínej na Posterův osud, projela mu znovu myslí výstraha a on dobře věděl, že je pozdě. Načerpal příliš mnoho temné energie.