Hospodská balada II

V baru u stolu sedíš sleduješ svou tajnou lásku nasloucháš jejímu tak sladkému hlásku když pivo upíjíš Dál tu budeš sedět přesmutný barde a jen na cestě domů dělat jí garde aby se jí vůbec nic nestalo Dlouho ji máš rád, v reálu roky pro tebe jsou to zatracený věky ztracená část tvého života Sucho v puse máš i když s ní jenom mluvíš a jiskřičky v jejích hnědých očích tě vždycky dostanou Jenže to nemá cenu naděje se vzdáváš i když jen těžko odoláváš těm vláskům měděným Řada prázdných sklenic delší okraj stolu plní skoro se ocitáš ve stavu hlubokého snění když heavy metal ti mozek z hlavy vytlouká Tvůj život je dlouhá šňůra smutku s korálky radosti bez zármutku to když se na tebe usměje Najednou je vše pryč servírka tě budí vychladlý stůl tě do spánku studí zaplatils a domů odešel