Temnota

Černá vůně světa
prostupuje všemi směry
lákavá temnota
rozlévá se mezi stěny
dusot tvrdých kopyt
rozléhá se v měkké zemi
neočekávaná
vryje bolestné skvrny.

Měkké srdce
rozpadá se
hukot hučí
v uších mých
lehkému vánku
podobá se
smutná chvíle
v duších mdlých.

Černá vůně obklopuje
horu masa ležící
nikdo toho nelituje
ruka v ruce hrozící.

Tekutina roztéká se
lehce stéká po ostří
jeho oko otvírá se
avšak už v něm nejiskří
studený vánek ovívá mě
mně se to teď zalíbí.

Tak lehce, tak měkce
hrdlo proříznuté krvácí
tak rudě, tak černě
duše tvá se vytrácí
tolik křeče, tolik třesu
v ruce mé, té vraždící.