Letní večerBylo po sedmé večer. Slunce už doznívalo, ale i přesto velmi příjemně hřálo. Múry už se zachytávaly na skla oken a očekávaly, kdy se uvnitř konečně rozsvítí světlo, aby mohly vletět dovnitř. Komáři už poletovali uvnitř místnosti a hledali správné místo na schování, aby mohli, až se zhasne v noci světlo, poštípat člověka, který jenom sledoval vnější prostředí. Pavučiny se nádherně leskly pod září Slunce. Jablka byla čím dál větší, ale nedala se ještě jíst. Švestky už byly dozrálejší. Koník, vypuštěný do malého výběhu, ladně pobíhal sem a tam, jak se radoval, že je konečně venku. Ptáčky už skoro nebylo ani vidět, jen někdy se nějaké hejno prohnalo přes oblohu. A nakonec, obrovské Slunce zapadlo za hory. |