Podvědomá ucuknutí

Noc tě hladí po tváři,
je ti věrnou kamarádkou,
pozdě k ránu v kuráži
cestou domů doprovází
tvoji víru lehkou.

Noc tě vzala za ruku,
vlahý vzduch a jasné hvězdy,
navlékla si paruku,
letmé štěstí váhající
ani kousek nezbyl.

Noc ti dala políček,
z mladých proutků pevné prsty
upletly si věneček.
Vládne právo silnějšího,
nerozdává tresty.

Noc ti sáhla po tepu,
podvědomá ucuknutí,
strach ze tmy, strach z doteku.
A překážky v seznámení,
"pojď se projít,"
odmítnutí.