Tajemná osoba

Věříš ve mě?
Proč ne?
Ach tak...nevidíš mne!
Je to jen ta otázka bytí?
Tak proč se neptáš, jestli třeba nejsem zbitý?
Ne, zajímá tě jen vidina postav.
Ne moje duše.
Proč vše říkáš tak suše?
Nemůžeš projevit trochu citu?
Pardon...že neutichnu,
když tvá ústa promluví.
Já přeci nejsem,
tak proč pro mě tolik povyku?
Jsi chladná jako stěny z ocele.
Kdo by tebe mohl chtít do postele?
Každý?
To snad ne.
Jen slepý s očima dokořán.
Ač těch je na světě hodně.
Pravdu tobě dávám.
Hluboce se klaním a odcházím..
Počkat, vždyť já zapomenutý jsem...
Inu tak pouze sbohem..