Jsem jen Světlonoš

Možná fernet dám si
a smrt svou potkám
lásku zabitou
ve snu vzlétám
brouzdám se v rákosí

Hudba a flétna má
zlo oslavují
a bezbranný jen se tvářím
v radosti poskakují
myšlenky ze sna

strach na místě by byl
když ruce pozvedám
jen on je láska tvá
okamžiku povídám
tam kde můj stín zbyl

na diskotéce
v tichém koutku sedím
a píšu vám zprávu smutnou
v umírání se ještě měním
v lese a sladce

jen pár lidí se mnou tiše slaví mé tiché zrození
já opět o rok starší jsem
v tom matka volá
a já našel vjem
bez slov a příjmení

rovnováha je můj sen
a Adagio pro smyčce hraje
ve strojové podobě
jen tak z okraje
kráčím ven

anděl ve mně tiše
vzlétne jako orel ke hvězdám
a moje láska Sára
patří jenom tam
bez času sama život píše

a Chris je možná Veroničin chat a sen
a Viktoria dýku drží
na mém srdci
a vlastně bránu střeží
jen

cigaretu v ruce držím
a směju se všem do tváře
a rytmus pomalu zrychluje
za nové záře
těch ke kterým se plížím

vrazi jsou zde
a chtějí mi flétnu vzít
už odešli
já děkovat nesmím jinak ztratím nit
po pauze

slzu svou jsem zatlačil
milosti nepozbyl
vraždu nepřežil
můj tichý společník

na flétnu do té hudby hrát nedokážu
klapky se mi popletly
a vlastně rád jsem
za tyhle popelky
smrt svou jednou svážu

svou lásku dávnou
v myšlenkách jsem pozdravil
a víru tvou já držím
v lásce a tichosti oslavil
krásku tichou

já vlastně ani tady nejsem
tomu už se nechci smát
on zapomněl
ale musíme jej znát
ne tiše zde s vámi jsem

motor se mi zastavuje
však bavím se stále
mě nevadí zpomalit
mám už namále
tak to prostě je

v mém nitru ticho sídlí
tužka nechce psát
minulost ti klidně vrátím
a můžu se i smát
vědma praví

smích…

na flétnu hudbě tóninu měním
nechce se mi sát
proto myšlenka přijde
a musím až zítra spát
a tebe krásko odměním

už zase…

já na Ďábla ukazuji
protože v Boha jediného věřím
pochodeň navazuji
nechci se bez odvahy vzdát

se stářím mým
něco zvláštního přichází
co já neznám
vlastně doráží
s tělem svým

ta upírka jak Chris vypadala
Veroničin stín
když pozdě uvažuješ ujde rým
rychleji než splín
a ona zavolala

hudba prostě moje je
to už nikdo nezmění
Ona je děvkou všeho
moudrost odmění
ve stoje

ne Chris tiše v posteli spinká
nebere můj telefon
diskotéka hraje fajně
DJ Slon
rytmus vniká

naštěstí bavím jen pár lidí
odpočinek po dlouhé cestě
v radosti odpovím
v cestě necestě
smrtka opět radí

a opět slzy…

jo zestárli jsme kamaráde
a nikdo nás už nebude chtít
já možná ti i odpustím
za všechny kterým chtěl si život vzít
sklenky pozvedáme

možná chystají se rvačky na dětském hřišti
já už se omlouvám
pozadí v neštěstí
ne sám sebe pozbývám
na dějin smetišti