Zaříkávač koní

Je to napůl démon a napůl člověk snad postava z bájných příběhů Ta tajemství zná jen on, když nechá zrak svůj plát a vlajou hřívy z výběhů Vrací se k pastvinám, tak jako vítr z hor když slunce se k zemi skloní odchází nepoznán, jako každý noční tvor žene ho touha; je zaříkávač koní Chladné ráno mlhu zvedá a samota srdce bolívá ta stará bolest se snad nevrátí On na kámen si sedá a proti větru hledívá slzavý oči odvrátí Ten příběh jako z mýtů můj děd mi vyprávěl na kostele půlnoc zvoní jen já vím, že spí tu, aby ráno odešel můj zaříkávač koní