Drahokamy slz IV

„Redisi!!!“ zvolal stařec radostně „Jsem rád , že tě po dlouhé době zase vidím!!“ „Můj dobrý příteli! Co zde děláš? Jak jsi mne vůbec našel??“ přivítal ho Redis. „Kde bys mohl být jinde než v Alatai?? Tvé oblíbené hospodě kde trávíš svůj veškerý volný čas??“smál se stařec a já byla tak zklamaná, že ho Redis neoslovuje jménem. „Všechen čas. Nejen volný. Všechen. A kdo je tato mladá dívčina??“ zeptal se, když si mne konečně všiml. „ To je důvod proč jsem zde. Potřebujeme nocleh. Zamýšlím zde strávit nejméně tři dny. Potom hodlám jít do Kerilvadu. Jejího domova. Spíše domova jejich rodičů.“ Když si stařec všiml, že je poslouchám s nejvyšším zájmem řekl: „ Ale to ti dopovím potom.“ „Samozřejmě, samozřejmě.“ přitakával Redis a škrábal se na bradě. Nebylo mi příjemné, jak si mne zkoumavým zrakem prohlížel. Konečně odvrátil zrak od mého obličeje a zakřičel přes celou hospodu: „Helso!! Helso!!“ ze dveří za pultem vyběhla velice malá a oblá paní. Hned jsem v ní poznala hospodskou. I má tetička takto vypadala, akorát byla trošku větší. „ Helso!! Má milá. Tady toto je..je…“ „Arie“ napověděl stařec. „ Hm, Takže, tady tahle malá dívenka je Arie. Odveď ji prosím tě na pokoj a řádně ji umyj a učeš.“ Řekl to tónem, jako kdybych se sto let nemyla a ani nečesala. To mne urazilo, jelikož jsem byla vždy čistotná a malá jsem rozhodně nebyla. Byla jsem větší než on. Sahal mi sotva po ramena. „ Pojď drahá. Zavedu tě do našeho nejlepšího pokoje!“ řekla Helsa, vzala mne za ruku a odtáhla mne po schodech do prvního patra Alatai. Bylo to tam opravdu hezké. Hezčí než v tetině hospodě. Jediné co mi vadilo, bylo skřípání prken na podlaze. „ Tak. Tohle bude tvůj pokoj drahá. Je velice hezký nemyslíš??“ Helsa se rozhlídla po pokoji a šlo na ni vidět, že je na něj hrdá. Nevěděla jsem co mám říct. Bála jsem se, že kdybych odpověděla špatně, byla by na mne zlá a vyhodila mne. Tak sem radši jen přikývla. „ Přinesu ti káď ve které se budeš moc vykoupat, horkou vodu, mýdlo a žínku. Zapomněla jsem na něco??“ zamyslela se a pak se široce usmála. „ Jistěže!! Kartáč a nějaké čistší oblečení! Já to přinesu a ty si mezitím uskládej své věci do skříňky.! „ Ukázala na noční stolek a odešla. Sedla jsem si na postel, rukou jsem přejela přes bílou deku. Byla hebká a čistá. Krásně voněla. Byla jsem unavená a tak jsem si na ni lehla a zavřela oči. Bylo mi krásně. Snila jsem o krásném životě. Vlastnila bych tuhle hospodu a všichni by mi říkali Paní. Najednou, ani jsem nevěděla proč se mi tato představa zhnusila. Nechtěla bych tady být a mít Alatai na starosti. Posadila jsem se. Ne!! Nikdy!! Jak mne to jen mohlo napadnout. Měla bych každý den stejný jako ten předešlý. To by se mi opravdu nelíbilo. Chtěla bych žít v lese. Ano!! To je ono. Mít volnost a kolem sebe stromy, zvířata….z mého snění mě vyrušil zvuk vrzajících prken. Rychle jsem si vzpomněla, že si mám uskládat věci, jak mi to říkala Helsa. Rychle jsem naházela obsah mého batohu do skříňky a batoh položila vedle ní. „ Vidím, že ses již zabydlela.“ Usmála se Helsa, jakmile přišla do mého dosavadního pokoje. „ Zde máš káď.“ mávla rukou a za ní se objevili dva chlapci, kteří nesli dřevěnou káď. „ Můžete jít.“ Řekla jim a oni poslušně odešli. Jakmile si všimla mého zvědavého výrazu řekla „ To byli mí dva synové. Hadyk a Nasul. Jsou to hodní chlapci a kdykoli budeš něco potřebovat, stačí jim říct. A teď se rychle svleč, já mezitím naplním káď vodou. Šaty ti za chvíli přinesu a ten zbytek taky.“ Začala jsem se svlékat. Styděla jsem se. „ Pospěš děvče!! Tobě to trvá!! Rychle!!“ Sebrala jsem veškerou odvahu. Svlékla jsem se a rychle skočila do vařící vody. „Au!“ vykřikla jsem. „Snad nejsi taková citlivka!! Za chvíli ta voda bude stejnak studená! Uvidíš.“ Vzala mýdlo a namydlila mi hlavu. Dělala to dost neopatrně a šlo vidět, spíše cítit, že s tím nemá žádné zkušenosti. Bolelo mě, když mi drhla záda kartáčem i když mě sušila drsným ručníkem. Nakonec mi řekla. „Tady máš kartáč. Zbytek snad zvládneš sama.“ Nečekala na odpověď a odešla. Byla mi zima. Na sobě jsem měla jen omotaný ručník. Kartáč, který jsem měla v ruce mne studil. Už jsem se hodněkrát česala, ale teď jsem to.. jako kdyby……… .zapomněla. Položila jsem kartáč na skříňku a čekala až mi Helsa donese oblečení. Najednou jsem uslyšela ženský výkřik. Vycházel z náměstí. Utíkala jsem k oknu. A koukla jsem se na náměstí. Nevěřila jsem svým očím. Žena, která tak křičela, stála jako solný sloup. Stála….stála nad mrtvolou. Nešlo poznat zda mrtvý byl muž či žena, jelikož byl na uhel. Na náměstí se to plnilo lidmi. A ta žena, která ještě stále stála nad mrtvolou, byla Helsa. Už asi nevydržela se dívat na spálené tělo a omdlela. Jeden člověk, který dosud jen přihlížel, se jí pokoušel zvednout, ale Helsa je mnohem, mnohem těžší než se zdá. Jakmile zjisti, že nemá dost síly. Zavolal na pomoc. Přiběhl stařec a Redis. S pomocí několika lidí, ji nakonec odtáhli. Stařec se zadíval na mrtvolu. Dlouho tam stál a jen se díval. Potom se ohlédl směrem ke mně. „Promiň.“ Zašeptal, ale já ho slyšela. Slyšela jsem ho a cítila jeho úzkost........................