Mlčenlivý začátek

Když jsem se probudil , byla ještě noc.V pokoji byla příšerná tma.Teprve po chvíli jsem začal rozeznávat obrysy místnosti ,a když se rozutekly mraky a dovnitř líně nahlížel srpek měsíce, jsem začal vidět v jemném jasu i dveře.Ty byly zatím ještě zavřené.Byl jsem ještě velice ospalý,ale za tu řadu let , jsem byl velice šťastný ,že jsem se vzbudil , ještě než se dveře otevřely.Pomalu jsem se porozhlédl po ložnici,spávalo nás tu kolem 40-ti , nebyla zatím vidět přílišná aktivita . Bylo mi ale jasné ,že nejsem sám kdo se již probudil. Většina z nich tu žila asi stejně dlouho jako já.Všem nám tady bylo sedmnáct a vlastně počítání roků , spojené s drobnými oslavami, byla naše jediná osobní věc,kterou jsme si mohli udržovat.Co vím , je tady dalších deset místností ,kde jsou vždy stejně staré děti.Těmi všemi jsem už prošel.Ač je nás tu v jedné místnosti něco přes čtyřicet ,s nikým se moc nebavím. Nestojím o to , stejně jako ostatní nestojí o mou přítomnost.Tady jsme všichni rivalové,alespoň tohle nám říkají a krom prospěšných spojení , s někým silnějším nebo proti nejsilnějšímu , nemám s nikým bližší kontakt. Osamělý život je tady samozřejmostí a nikdo se tu nad tím ani nezastaví a to i přesto ,že většinu znám již od šesti let. Už mne ani moc nemrzí ,že nevidím celé dny nic jiného než tuto starou tvrz. Byly časy , kdy jsem tesknil po domově ,ale stejně tam už bydlí asi někdo jiný. No , kdo by tam měl bydlet ,když jsou všichni mrtví.Všichni , až na mne.Dodnes jsem nepochopil proč všechny tu noc pozabíjeli a mne nechali.Zabili i bratra a sestru a to byli jen o málo starší než já.Když , na to tak vzpomínám,já jen stál a chtěl jsem snad křičet ,ale můj hlas mě zklamal.Všude byla krev , vidím oči mého bratra jak mě prosí o pomoc , když se mu krev rychle linula z krku.Chtěl jsem tenkrát pomoci , opravdu ano,ale nemohl jsem.Navíc jeho život vyprchal tak rychle než mi vůbec došlo co se stalo.Pak jsem ucítil jen tupou bolest a pak … jednoduše nevím. Kdyby se to mělo opakovat a já bych měl možnost něco změnit ,asi bych to stejně neudělal.Nejednalo se o mne , jen o lidi ,které jsem snad kdy znal.Prostě bych jim nepomohl , i kdyby to bylo v mých silách . Ani já , již pomoc u nikoho nehledám. Je pravda ,že po tom ,co jsem se probral s ošklivou boulí , jsem brečel a volal maminku ,ale to mě po několika měsíčním bití odnaučili.V této době,na kterou bych rád zcela zapomněl , jsem bývalou rodinu začal nenávidět , no co , oni jednoduše zemřeli , a já , abych za ně trpěl.A to mi udělal i můj bratr ,kterého jsem měl rád.Vždy mě chránil ,když jsem to však nejvíc potřeboval , tak tady nebyl.Tenkrát jsem to pochopil,byl to pouze prospěchářskej sobec.Nenáviděl jsem ho a kdybych v tu chvíli mohl , zabil bych ho sám.Aspoň by viděl,že jsem na to přišel. V té době , kdyby to šlo a já se tam mohl vrátit , byl bych zabil celou rodinu. Nikdo si nedokáže představit ,čím vším jsem kvůli nim musel projít. Teď už k nim necítím žádnou nenávist , došlo mi , že ta je vlastně taky slabostí.Když někoho nenávidíte , tak děláte chyby ,když děláte chyby , tak jste mrtví.Tohle si člověk zapamatuje ,když ho za každou chybu trestají po deset let. Celejch deset let.Deset let bolesti ,strádání ,tvrdého učení.Občas ani nevím proč mě bili,ale na některá pravidla se přijít dalo.No , asi je to pro mé dobro .Vlastně nevím proč tu ještě jsem.Na začátku jsem se bál smrti a to mě tlačilo dál.Pak nenávist k rodině ,že mě tu nechala.Teď , no smrti se nebojím ,nenávist mě přešla a to jak na rodinu , tak na učitele.Vlastně mě hodně naučili,proto chci dokončit školu a projít posledními testy.Kdybych během nich zemřel , né každému se povede projít, byl bych naštvaný na to kolik se mnou promrhali zbytečně času , ale já projdu a budu jedním z nich.Vždyť bych jim mohl být vděčný ,i když je to směšný ,být někomu zavázán je další malicherná a nebezpečná slabost.Je fakt ,že mě naučili , číst psát , ovládat jedy ,nože , dýky ,umění meče , střílení lukem,lezení po strmých skalách po stěně ,jak zlomit vaz holýma rukama , a všechny praktiky správného člena cechu Mlčenlivých ,ale vděk by se mohl časem rovnat smrti ,to si nemohu dovolit.Poslouchat rozkazy musím .Ale k vděku , mě ani tím nejhorším mučením nepřinutí. Bolest jsem se naučil ignorovat a k nikomu nejsem citově vázán. Ani nechápu jak někdo může dělat kvůli citu pro někoho jiného než pro sebe.Ale cechu sloužit budu ,a pak se dostanu až navrchol. Koutkem oka jsem zahlédl,že někteří jsou již také vzhůru ,ale o mě to nevěděli , tím jsem si jist.Amatéři , být takhle okatí ,to znamená ,že budete rychle mrtví , už se na to těším. Moc dobře vím ,že ti ,kterých bych se měl obávat jsou právě ti ,kteří jsou vzhůru a není to na nich znát.Také dokážu vnímat , aniž bych otevřel oči , ale to si nechávám pro sebe.A vida tamten se asi už neprobudí no , Franc to udělal moc okatě ,ale co alespoň o jednoho míň , měl si dát pozor. Jsem zvědavej , kdo asi přijde na budíček dnes.Možná to bude starej Tom ,od toho strejdy se nachytat nedám , podceňovat ho vážně nemůžu , i když vezmu v úvahu jeho věk.Je mu kolem šedesáti , to samo o sobě značí ,že je opravdu dobrý ,když přežil až doteď.Navíc jeho rychlost a síla je taky udivující.No vida , asi se někdo blíží. Takhle otevřít dveře nedovede ani starej Tom , musí to bejt někdo jinej. Jsem zvědavej , kolik jich dneska bude mít o jizvu víc.Nevím ,ale někteří jsou nepoučitelný. Brzo bude u mne ,ale já budu připraven.Nic není slyšet ,ale určitě někde je , cítím ho. Jak to, co to ,nikdo ani nezakňoural?Už je tady , vím to je skoro u mne.Na paniku musím zapomenout , musím na sobě ještě pracovat . Kdo by však na vteřinku nezaváhal , když víte ,že tu je někdo velice nebezpečný ,ale neslyšíte ani jeho dech.Na poslední chvíli se otočím.Chvilku se mi zastavil svět ,tohle není jen bičování na kůlu pro ty co jsou při nástupu pořezaný , tohle je zkouška.Rád bych věděl , kolik se jich dnes probere , protože to co se mi mihlo kolem krku byla dýka ,a jak tak cítím se silným jedem.Nemohu si dovolit zaváhat a musím jednat .Rychle , rychle vymysli něco.Avšak má trénovaná ruka je rychlejší než na chvilku ovlivněný mozek a útočníkovy rychle vyrazí nejdříve dýku a pak druhá chytí tu ruku co před chvílí vedla tu nejrychlejší a nejtišší smrt.Ironií je ,že ač tak nebo onak dýka si v klidu našla ještě poslední obět. Byl jí vedle ležící Arkum a dýka ho škrábla na noze.Je bez šance, i když je to škrábnutí , já tenhle jed znám a stejně by mu nikdo nepomohl ,měl si dávat pozor.Mezitím , když Arkum prozradí ,že je vlastně už mrtev krátkým vzlykem ,já slyším ještě jeden zvuk . Ošklivé křupnutí, to mé ruce právě zpracovali útočníkovu ruku a jeho předloktí je teď nepřirozeně směrem dozadu.Vím ,že tahle nepříjemnost ho nezastaví a čert ví kdy zkouška končí. Navíc mé naučené instinkty mi velí zneškodnit útočníka , chci-li přežít.Proto než po drobném zaváhání se stačí zkoušející vzpamatovat, já už stojím a držím ho za krk. V tu chvíli vchází lidé ,tyhle už znám z hodin ,s loučemi a je to snad poprvé kdy vidím ,že někoho zachránili.Prostě řekli konec.Nevím , jestli má obět byla zachráněna vědomě , či jen čirou náhodou ,ale často se to nestávalo.Taky je možné , že členové cechu jsou nějak chráněni ,ale jestli se stanu členem , a já se jím stanu , nebudu na to určitě spoléhat.Celou místnost zavalil štiplavý pach kouře linoucí se z pochodní a místnost se rozjasnila.Vyhrnulo se mi z očí trochu slz z jasu ,na který jsem v tomto nebezpečném ránu nebyl zvyklý ,a až pak mi došlo že vlastně držím mého rádoby vraha za ohryzek.Hned jsem ho pustil.Muž teď již jasně viditelný mi nejdříve podal zdravou ruku , řekl "nic ve zlém" a pogratuloval mi ,že jsem se dostal až ke zkouškám.Teprve po-té , si zdravou rukou snažil alespoň v rámci možností nahodit kloub u pravačky.Během okamžiku jsem slyšel jen lupnutí ,ale ani jediný zvuk ,který by prozrazoval ,že cítí nějakou bolest.Musel to být profesionál . Někdo by určitě řekl , že jsem měl štěstí , ale já na štěstí nevěřím ,jen na schopnosti.Teprve po tomto , se porozhlédnu po místnosti , kde světlo dopadlo konečně do všech koutů. Otroci , kterých je na tvrzi také hodně , již odnášejí mrtvoly ven.Dva řádní členové cechu a dokázali zabít neslyšně přes dvacet pět, deset let cvičených adeptů. Na to jsme všichni vylezli ven na nádvoří a čekali.Přišel Starý Tom a slavnostně oznámil ,že v první zkoušce neprošlo dvacet devět adeptů.Tomu jsem moc nerozuměl , když nás tady bylo ještě sedmnáct , víc jak čtyřicet dva nás v pokoji nebylo a teď nás tu stálo celkem patnáct.Na odpověď jsem nemusel dlouho čekat.Všichni jsme se odebrali na místo ,kam nás často vodili.Bylo to místo , které pro mnohé z nás bylo jako noční můra. Mě , ale nijak nevadilo ,teda pokud bych tam nešel jako ten , na koho jsme se chodili povinně dívat.Bylo to popraviště se špalkem ,kde skoro nikdy nezasychala krev a šibenicemi kde se ten chudák ,houpal do doby než ho buď sežrali mrchožrouti nebo do další popravy.Čtyři z těch co jsem ještě tady na tvrzi neviděl vzali mezi sebe dva z nás a odvedli ke špalku.Bylo mi z těch dvou na blití ,když jeden mermomocí řval ať ho pustěj a druhej se dokonce pochcal a škubal sebou sem a tam.Dokonce je museli přivázat a držet jim hlavu , když je stínali.Oni neměli ani kapku hrdosti ,docela se divím ,že je jednoduše neshodili ze skály.Vysvětlení trestu bylo jednoduchý , "spali".Proč , teda ty dva hned nezabili?No, to je přece každému jasné ,jako příklad."Tak první zkoušku máte za sebou .Teď hybaj na jídlo ,tam dostanete instrukce , kdo bude váš první klient"řekl Tom a jen dodal ,že jsme byli vcelku slabý , ale ,že s tím po tom co nás zná vcelku počítal. V jídelně bylo všechno připraveno. Jídlo pěkně vonělo a prostřeno bylo pro třináct lidí.Jako obvykle tabule byla pestrá a výběr velký . Na jídle , na nás rozhodně nešetřili.K pití bylo víno ,pivo i voda.Všichni jsme se vešli vlastně k jednomu stolu.Než jsme se pustili do jídla , rozdali nám obálky a řekli ať je rozbalíme až po jídle.Po tom jsme měli povolení se nasnídat.Nevím proč ,ale něco mi říkalo ,že ne vše je takové , jaké se zdá.Proto jsem si nalil do poháru víno a než jsem se napil tak jsem si k němu přivoněl .Skutečně se mi vše potvrdilo , slabě kovová vůně napovídala ,že se jedná o jed .A já věděl i jaký ,velmi prozíravé.Jed , který je smrtelný ,ale příznaky se projeví až po dvou hodinách.Taková smrt opravdu není pro mne.Při tomto zjištění , jsem postupně prozkoumal všechno jídlo , než jsem začal jíst.Jídlo ,které nebylo otráveno bylo pečlivě vybíráno .Samozřejmě ,že k pití zbyla pouze voda,ale ostatní nebylo tak zřejmé.Třeba u chleba jsem zjistil to samé ,takže my bylo jasné ,že to nebude úplně jednoduché.Jediné omezení ,které se ukázalo správné , vycházelo z jednoduchého předpokladu a to ,že určitě nechtějí ostatní upozornit na to ,že jídlo je otrávené . Takových jedů ,které působí později a jsou smrtelné,za chybu se platí jedinou cenou ,je velmi málo a mají určité specifikace.Nakonec jsem se,ale vcelku dobře zasytil a byl jsem si stoprocentně jist ,že mi to neublíží.Na jídlo jsme měli tak hodinku.Po-té nám sebrali jídlo a pití a začali nám říkat o našem poslání . Pouze v případě ,že se dostaneme do cechu ,jednoduše ,když přežijeme.Trvalo to sotva půl hodinky a vlastně neřekli nic , co bych nevěděl.Budeme pracovat pro cech a to v pozici ,kterou nám určí a ,na kterou se nejvíce hodíme.Budeme ve spojení pouze s nadřízenými , popřípadě s podřízeným ,což však dlouhou dobu nehrozí.Když nás zajme královská garda , spácháme sebevraždu. I kdyby se nám podařilo uniknout , najdou nás a skoncujou to za ně. Při posledních slovech ,vstal jeden z té neznámé čtveřice a několika z mých "spolužáků" sebral obálky .Bylo jich pět , ve dvou z nich , jsem poznal ty ,kteří si připíjeli vínem na oslavu zkoušky.Bylo mi vše jasné.Ta pětice po sobě,po ostatních a po lidech okolo Starouše Toma nevěřícně chvíli kouká ,až jeden z nich se chytne za břicho a začne se svíjet v křečích.Ostatní ho brzy následují.Tom jen řekne , ať je vodtáhnou a víc se s nimi nezaobírá.Pět nešťastníků je odvlečeno pryč. Tak na jejich místě bych být nechtěl ,takovýhle umírání není nic hezkého. Postupně začnou zvracet všechno co jim zbylo v žaludku , pak vlastní výkaly a pak krev a vnitřnosti a smrt si dává dlouho načas než se na ně přijde podívat.Ale ani tak nevěřím ,že by jim to tady někdo ulehčil , třeba i zapomenutou kudlou.Ten samý , co sbíral obálky, je vezme ,přidá k nim dvě další a rozdá je nám zbývajícím.Teď mam na stole dvě různý pečlivě zapečetěný obálky,na které se upřeně dívám a čekám co bude dál.Teď je řada na Tomovi a on opravdu spustí , "Všichni otevřete bílou obálku a tam najdete svůj cíl.Na druhou zatím nesahejte.V té první ,máte napsané kde se nachází cíl a do kdy ho musíte odstranit.Když vás chytí , nečekejte ,že vás zachráníme ",no to mě ani na okamžik nenapadlo," a jestli se vám to přece jen povede , otevřete druhou obálku a splňte i to."mírné zasmání"no , ne že bych nevěřil ,že to nesplníte ,ale..."ukázal na prázdné lavice a pozvracenou podlahu, " Pak se dostavíte na místo co v ní je napsané .Nemyslete si ,že utečete ,bylo by to stejně marný , naše prsty jsou velice dlouhé.“ Porozhlédl se po nás , jako by zkoumal , kdo chtěl něco takového podniknou a pokračoval."Vaše cíle jsou v okolí několika měst .Až vás doprovodíme ven , dostanete mapu a už vše závisí jen a jen na vás. Na místo určení dorazíte tak ,aby vás nikdo nesledoval , jinak na tom budete ještě mnohem hůře než vaši pronásledovatelé.Jasný ?" zeptal se a aniž by o tom někdo z nás uvažoval ,každý jednohlasně odpověděl "Jasný" Tom se poprvé dnes tvářil alespoň trochu spokojeně což u něho je velmi výjimečné."Tak teď si ještě každý z vás vyzvedne zbraně , dle svého uvážení a váček s penězi na drobné výdaje.Za chvíli se sejdeme u jižní brány ,odtud se vyráží"při posledních slovech vstal a odešel.Všichni šli do zbrojírny ,já jsem ještě došel k sobě a vzal vak na pití.Ten jsem pro jistotu zkontroloval , nemůžete si být jistí ničím , a nalil již prověřenou vodu. Nyní byl čas na otevření , poprvé mi došlo , že o nás vědí úplně vše.Obálek nebylo víc jak čtrnáct a také ti co zemřeli u stolu měli obálky až na druhý úkol. Oni už na začátku věděli kdo tím projde a kdo ne , takže všechna čest.Konečně jsem otevřel svoji práci.Stálo tam přesně to , co jsem očekával."Ve městě Gurnu odstraň obchodníka s látkami , koberci a kožešinami Antona Raida . Žije na okraji šlechtické čtvrti ,přesná poloha je označena na plánku.Jedno jakým způsobem ,ale musí být odstraněn do rána pozítří ,než se bude konat zasedání soudu Správce města.Pokud se tam obchodník dostane živ, přijď pro svůj trest." Zajímavé , velmi zajímavé ,ale tohle by neměl být v žádném případě problém ,nějaký obchodníček mi není překážkou.V obálce byly ještě dvě mapy ,jedna s okolními městy ,samozřejmě ,že tam nebylo místo kde se nacházíme a myslím , druhá obsahovala právě popsaný obrysový plán města , s vyznačenou čtvrtí šlechty a soudním dvorem ,který vlastně sloužil i jako vězení a popraviště.Měl jsem pocit , že i kdyby na první mapě byla označená tato tvrz , stejně by sem nikdo přes husté a temné lesy , které z mého hlediska neznali konce ,nikdo neprošel a pokud ano určitě by ji jen tak nenašel. Navíc vím ,že mnoho obyvatel tvrze bylo specializováno na ochranu tvrze a nikdo kdo do lesů vstoupil se odsud nedostal. V obálce víc nic už nebylo ,ale myslím ,že to byli až dost dobré informace.Vcelku by mne zajímalo , co bude to druhé.Tak a teď se jen dovybavit a rychle k bráně , nedochvilnost se tady netrpí a dnes za to je asi jen jeden trest. Ve zbrojírně bylo snad vše , s čím jsem po ty roky cvičil ,ale já se zajímal pouze o pár zbraní.Hned mě upoutali dvě dýky ,jedna obyčejná a druhá pro oko laika také ,avšak já vím své.V hlavě dýky ,která je malinko větší pro náš obor ,né však neobvyklá k zbraním co údajně používají ve městech,je schovaná malá ampulka ,ano je v ní opravdu jeden z nejlepších jedů co znám .Ostří je vlastně důmyslnou drážkou a dutinkou v dýce neustále napuštěno tímto jedem.Nejdůležitější je však pochva ,bez ní bych i já byl vlastním jedem mrtví během chvilky.V mém vybavení nesmí chybět ani pás ,s vrhacími dýkami.Myslím ,že tohle je to co mi ze zbraní stačí aha snad jen očko z drátu a máme to .Rychle běžím do místa kde jsou různé šaty a doplňky.Mě stačí jen pár kožených bot jedno oblečení hodící se pro měšťana a jedno pro dobrodruha.Navlíknu se do kožených bot a kožených kalhot a tuniky ,no mohl by se hodit luk jako doplněk a k tomu pár kožešin asi budu mít dost nacpaný vak ,ale možná mi to hodně pomůže.Jak jsem předpokládal myslí tady na hodně věcí a tak jsou tady i kožešiny z pantera ,což je jak nám jednou říkali při hodinách velmi ceněné zboží.Vezmu dvě k tomu jednu z rysa a jdu ven.Po cestě vezmu svůj příděl peněz. No peníze jsem nikdy nepoužíval ,ale podle toho ,že tam jsou vcelku velké zlaté mince myslím ,že by to mělo být až dost. Přišel jsem včas ,ještě po mne přišli dva ,ale ani oni neměli problémy s pozdním příchodem.V celku rychle pochopili ,že dnes je možný jen jeden trest a to za všechno.V několika okamžicích se objeví Starý Tom a ti čtyři co vidím dnes poprvé.Pohledem nás přepočítají podívají se na Toma ,prohodí pár slov a jdou k nám.Tom se otočí a aniž by nám něco řekl , taky proč ,jde pryč.Teď jsem si uvědomil ,že v té čtveřici je i ten ,kterému jsem tak hezky vykloubil loket.No ,ale to mne vlastně nemusí zajímat ,jestli je profík a jak se zdá ,že je,pomsta je pod jeho úroveň.Není však ke škodě dát si trochu pozor ,když se nebude mstít ,určitě o mne bude vědět a to u takových-to lidí stačí.Navíc ,kdyby si myslel ,že můžu být jeho rivalem , pak by mohl být pro mne nebezpečný , to snad zatím ,ale nehrozí.Beze slov projdou kolem nás a míří svižným tempem k lesu.Spěšně nadhodím vak ,kterej trochu váží a mířím za nimi jako všichni ostatní.Ani se nedivím ,že se sem nikdo nedostal cesta trvá skoro půl dne bez odpočinku a můj nápad s vodou se mi ihned osvědčil.Vak co jsem dostali jako na cestu byl samozřejmě otráven a nikdo se pro tentokrát nenechal napálit .Jen já jsem ho zahodil hned za branou aby mne nikdo neviděl a teď jsem si poklidně upíjel.Dokonce jsem zahlídl i malý usměv mezi mými soukmenovci,ale kdyby věděli nesmáli by se.Po asi sedmi hodinách rychlý chůze jsme se dostali na místo kde na nás na kraji lesa čekali koně.Většina společníků byla tak dehydrovaná ,že tahle zastávka byla pro ně jedinou spásou.Bylo na nich vcelku jasně vidět jaký mají ke mne postoj ,když nejenže žiji ,ale dokonce jsem fit narozdíl od nich.na některých byla poznat nenávist ke mne .Jak si však já myslím nenávist je slabost a kdyby si na mne něco troufli tak bude hrát rozhodně pro mě , né pro rivala.Čtveřice nám řekla ať si vybereme koně a dál se o sebe staráme sami. Vybral jsem si vcelku slušného koně ,no moc jsem o nich nevěděl na tvrzi jich bylo jen pár ,aby jsme se na nich naučili jezdit nic víc ,ale z toho co jsem o koních přečetl jsem ,alespoň myslím ,že je dobrý.Naskládal jsem na něj věci a bez otočení jsem odjel.Kdybych se byť jen otočil mohli by si myslet ,že mám nějakou slabost a to sem jim nechtě dát najevo ani omylem.Neměl jsem ponětí kde jsem ,a tak jsem se vydal jižním směrem a doufal ,že narazím na nějaký město.Při cestě jsem se trochu rozhlížel z lesů , které jsem po většinu života viděl , rozprostíraly se tady lučiny a ohraničené malými kopci a občas rozdělené líně se valícími potůčky.Na okamžik mě napadlo ,že bych mohl zastavit a vychutnat si tu ,alespoň pomyslnou svobodu ,ale pak jsem tuto myšlenku rychle vypudil z hlavy ,přeci jen to není profesionální , možná spíš dětinské.Chtěl jsem do nějakého města dojet co nejdřív , ale zastavit jsem stejně musel.Na vině byl kůň a já ho musel napojit a trochu mu dát chvíli možnost napást se.Věděl jsem ,že koně jsou jako všechna zvířata slabošská ,ale vypadalo by to blbě ,kdybych do města běžel ,navíc se vším co sebou vezu.No další vtípek cechu ,asi si ho budu muset vycvičit.Něž se kůň napásl já si zatím taky doplnil vak vodou z jednoho potůčku a napil se .Voda kupodivu nechutnala vůbec zatuchle jako na tvrzi,ale naopak velmi sladce.No tak se mi to líbí ,čerstvá voda ,třeba bude ve městě i lepší víno uvidíme.Pomalu sedlám koně a připravují se k odjezdu , když přece jen v dálce zahlídnu jednu postavu .Buď je to někdo z mých spoluučedníků nebo a to si myslím spíš je to jeden z našich zkoušejících.Přece jen tam nebyli u koní tři zbytečně.Jestli je to ten s vykloubeným loktem nevím ,protože je daleko ,ale vlastně vždyť je to fuk. Když jsem dorazil k bráně města už se připozdívalo.Než jsem vstoupil dooblékl jsem si i zbytek šatů hodících se pro lovce a kožešiny jsem hodil přes koně aby na ně bylo vidět.U brány sála stráž a vybírala mýtné ,bez okolků jsem zaplatil.Gardista se mě ještě zeptal kam mám namířeno a já mu popravdě řekl ,že do Gurnu a tady se zdržím jen přes noc.Pokrčil rameny a popřál mi dobrou noc.To ,že tohle není Gurn jsem poznal velmi rychle ,podle velkého opevnění hradu.Ten na mapě nebyl.Ale ,tak špatný to zase není podle všeho je to Merkberg a je to sídlo hraběte tohoto kraje a Gurn je vzdálen tak pár hodin cesty na východ.Dnes tam už nedorazím a času je málo , myslel jsem ,že budu mít víc času.No co ,vyrazím hned jak otevřou brány.Teď je přede mnou první a možná jediný pořádný večer a svobodě.Brzo jsem našel hostinec , který mi vyhovoval.Jmenoval se Černá kočka a zdál se být v celku slušný.Měli dokonce i stáj pro mého koně.O koně jsem si vyhřebelcoval sám i když hostinský měl námitky.Ty zmizely hned jak jsem mu hodil minci,za to i dal i nějaký ten oves navíc.S díkem jsem ho naložil do prázdné cestovní torny.Po ustájení koně jsem šel rovnou do pokoje.Když mam srovnat byla to mnohem lepší místnost než na jakou jsem byl až dosud zvyklí ,ale stejně jsem něco málo prohodil o úrovni ,aby si hostinský nemyslel ,že mě natáhne.Kupodivu se ke mě choval velmi mile,rozhodně by mu to však nepomohlo kdyby byl další můj klient.Pivo bylo dobrý a já než sem šel spát jich vypil jen pár.Alkohol je pro obor ,ve kterém se učím dobrý ,občas velmi dobrý ,sluha ,ale nebezpečný pán.Tohle věděl každej kdo vycházel z tvrze a nemusel při tom být ani jednou venku.Po jídle ,který bylo taky chutný jsem si domluvil něco k snědku na velmi raní čas , a aby mi připravili něco na cestu a po zaplacení jsem šel spát.Byla to bezesná noc a já měl jak jsem byl zvyklí velmi mělké spaní.Vstal sem hodně brzo a trochu mě i udivilo ,že mě nikdo nepřišel ráno praštit.No nic ,zvyk je železná košile. Snídaně byla uchystána a i jídlo na cestu připraveno.Než jsem se do snídaně pustil zkusil jsem jestli není otrávená , nevěřil jsem nikomu to jsem se učili , navíc včerejšek me jen utvrdil ,nehledě na to ,že za mnou jel můj zkoušející a mezi úkoly jsou jak jsem zjistil velmi časté.Jídlo však bylo čisté a já se v klidu najedl.Hned po jídle jsem osedlal koně a vyjel východní branou směrem na Gurn.Brzy jsem zjistil ,že zdejší hrabě si potrpí na dobrý stav svých silnic.Všechny byli krásně dlážděné a bylo vidět ,že jsou často a poctivě opravované.Bylo v celku teplo a zdálo se ,že bude velmi sluneční den , i když na nebi ještě dokončoval svou pouť měsíc a setkával se akorát s pomalu se probouzejícím sluncem.Takovéto počasí bylo jak stvořené pro cestu a navíc asi jindy živá cesta mezi městy byla prázdná.K městu jsem se dostal tak brzy ,že jsem se až divil jak se to dalo stihnout.Předpokládal jsem ,že dorazím něco kolem poledne.To bylo velké plus k dobru , budu mít víc času na porozhlédnutí se okolo.U bran byli opět stráže , ale stejně jako v Merkbergu vše proběhlo bez problémů. Našel jsem si jeden hostinec u Stříbrné lišky ustájil koně ,který jak se zdálo už začínal chápat co od něho vyžaduji , a že se mu bude dostávat takového chování jaké si zaslouží.Na takový pokrok jsem byl opravdu velmi hrdý , i když by se to zdálo být malicherné mě to bylo jedno.Podle všeho kůň bude v mém životě jediný opravdový přítel.A když má být můj přítel , musí být dostatečně dobrý ,aby se jím mohl stát.O nic horšího já nestojím. Po pronajmutí pokoje jsem tam odnesl svá zavazadla a šel se posilnit do lokálu.Jídlo měli obstojné a pivo jsem taky mohl pochválit.S překvapením jsem i zjistil ,že ,sic pouze na jedno společné místo ,je zavedena kanalizace.Takže jsem v klidu šel i vykonat potřebu.Rozvod kanalizace do domů je i ve větších městech otázkou velkých peněz ,alespoň z toho co jsem si pamatoval z dětství ,tedy toho před učením na tvrzi.My jsme doma kanalizaci měli a otec na to byl opravdu hrdý.Do kapsy jsem vnořil mapku města a šel jsem se po něm porozhlédnout.Místní tržiště bylo velmi viditelné a jak jsem i záhy zjistil blízké i dalšímu vjemu a to čichu.Důvodem bylo že město bylo na okraji řeky a v trhu se hojně prodávali ryby.Přes nával se dalo velmi těžko projít a vyřvávání nabídek trhovců neznalo konce.Všude bylo slyšet handrkování o ceny a kvalitu zboží,občas někdo začal křičet " zloděéj chyťte ho" a co chvíli docházelo k menším potyčkám.Jednou jsem zahlédl i jak jednoho kapsáře odvádí hlídka a podivil jsem se že ho vedou do středu ,ale ne dlouho.Ve středu tržiště stálo pódium kde byl špalek a různé další doplňky ,které jsem z tvrze také znal.A právě špalek bylo to místo kam lapku vedli ,ten ač se vzpouzel jak chtěl neměl šanci a v mžiku si svíral pahýl pravé ruky.No spravedlnost tady byla opravdu rychlá.To mě taky vytrhlo z krátkého zamyšlení nad takovou masou lidí ,na kterou jsem nebyl zvyklí a jal jsem se prodírat davem směrem k oficiálnímu soudnímu dvoru.Alespoň jsem doufal ,že jdu podle mapky správně. Soudní budova byla zasazena ve městě blízko chudinské čtvrti a nebylo se čemu divit , když většina odsouzenců pocházela odsud.Navíc zápach tlejících z popraviště nebyl nikterak příjemný.Nevím jestli tady mají tolik zločinců nebo je sem svážejí z okolních měst ,ale klece a kvůli v okolí byly plné v celku čerstvých nebožáků.Možná se mi to jen zdálo ,ale tady kat měl spoustu práce a zřejmě měl svou práci rád.No uznávám ,že mě to moc nepotěšilo , ale nepředpokládal jsem ani na mžik , že bych tam snad mohl skončit. Odtud jsem se vydal úzkými křivolakými uličkami skrz měšťanskou čtvrť do šlechtické ,která jednotlivé části města oddělovalo.Královská města měla šlechtickou čtvrť oddělenou vnitřní hradbou ,ale tady byla pouze venkovní zeď a proto musela stačit takováto překážka a spousta městských stráží pohybující se v ulicích.Po chvíli jsem se dostal na jakousi třídu ,kde po obou stranách byly různé obchody.Ulička vedla přímo k šlechtické čtvrti ,kde na okraji čtvrti se rozbíhala do dvou stran a tvořila jakési T. A právě blízko tohoto rozdvojení jsem nalezl obchod s vývěsní tabulí nesoucí název "Vzácné látky koberce a kožešiny Ctěného občana Gurnu Antona Raida" no tak tohle bylo i na tuto ulici velmi pompézní a samolibé.Dovnitř jsem zatím nenahlédl ,místo toho jsem si potajmu prohlížel okolí a případné únikové cesty.Nehodlal jsem ho zabít v obchodě,ale věřil jsem ,že tady nejen prodává,ale i bydlí no to se musí zjistit.Po nějaké době kdy jsem , jakože jen tak procházel po okolních krámech a přitom sledoval Antonův obchod jsem zkusil najít rychlejší cestu ke Stříbrné lišce.Přece jen jsem se nechtěl tady potloukat moc dlouho ,abych nebyl moc nápadný,to by mi určitě neprospělo.Stříbrná liška odtud ani nebyla tak daleko jak jsem předpokládal a já vlastně prošel jakýsi trojúhelník.Když jsem vcházel dovnitř měl jsem na okamžik takový pocit jako bych zahlédl někoho známého , ale když jsem se otočil by pryč.No kdo jiný by to mohl být něž někdo z tvrze nebo ... ach ano je to můj starý známý s vykloubenou rukou.Zajímalo by mne jestli měl nakázáno mě hlídat od začátku on nebo jestli si mě vyžádal až po mém včerejším incidentu. Když se to vezme kolem a kolem ,neměl jsem zrovna času nazbyt.Zítra ráno bude soud a před ním se mi ho vraždit dvakrát nechtělo.Proto po jednom pivku ,které jsem potichu vypil v tmavém rohu hostince .jsem vzal kožešiny a šel zpátky směrem do Antonova obchodu.U piva jem však slyšel jednu skvělou věc.Vedle u stolu si jen mladík no asi stejně starej jako já stěžoval ,jak ho nechce jeden obchodník vzít do rodiny ,že prej není dost dobře pro jejich dceru , která už vlastně bydlí v šlechtické čtvrti a von je jen pouhý rybář bez zabezpečení.A že mu stejně jednou ukáže co dovede obyčejnej rybář z Karinu.Jak jsem se dozvěděl Karin bylo další město ležící na břehu Márenského jezera kam se vlívala stejnojmenná řeka ,která právě tudy protékala.Oba mladíci byly z jedné rybářské lodi , kteří jezdili prodávat své úlovky sem.Tak tenhle příběh se mi hodně hodí.Po cestě jsem si to trochu rozmyslel , a než jsem dorazil do obchodu měl jsem už plán ,kterej mohl mít zatím jednu vadu. Ovšem štěstí mi přálo i dál. Už bylo odpoledne ,ale obchody ještě nezavírají a tak jsem jednoduše vstoupil .Nejdřív jsem se stavil , kožešnictví při cestě a zeptal se na cenu .Řekli mi ,že víc ja třicet zlatých mi nedají.Po drobném smlouvání ,na kterém mi vlastně nezáleželo jsem odešel , i když pětapadesát zlatých je i v tomto ne zrovna levném městě slušná cena.Za pultem ,na kterém byli opravdu krásné koberce ,které jsem v životě neviděl a nádherné sametové látky stál menší chlapík.Vypadal na svou výšku velmi arogantně a ,když mě viděl i stejně mluvil.V bitce by určitě neobstál ,když sotva dostal dál než dosahoval jeho ohromný pupek ,ale obchodník byl zdařilý.Nejdřív řekl ,že by si ty kůže nedal ani pře vchod a po chvilce urážek ,které bych opravdu takto vyhlížejícího muže opravdu nečekal spustila dlouhá hádka o peníze.Nakonec jsem vysmlouval ,provázené jeho nadávkami cosi o zlodějích , osmdesát zlatých.No , i když jsem se do smlouvání podle mne vcelku vžil vlastně na tom nezáleželo.Naopak co mne hodně potěšilo ,že mi zájmu obchodu představil svou dceru ,které musí za něco zařídit věno ,aby mu prý nezůstala na krku.V tu chvíli jsem vlastně opravdu polevil a ze stopadesáti mi zbylo tohle. Do hostince jsem se dostal když se začalo pomalu smrákat , ještě jem se stavil v obchodu s oblečením pro chásku a koupil ošacení vhodné pro pomocníka , ale snad jsem nevzbudil velké podezření ,když jsem vybíral tak pečlivě vybíral barvy.Doma jsem ho pečlivě rozbalil a tuniku jsem polil doneseným pivem.Jak jsem předpokládal oba mladíci teď již v náladě seděli a stále popíjeli a nadávali na pány jak je tady asi v celku běžné. Po chvilce co jsem si šel odskočit sem mu drcnul do korbele a polil ho pivem.Chvíli vypadalo ,že se bude prát ,ale já se mu omluvil a zaplatil flašku kořalky a pár piv k tomu a on byl spokojený.Po druhém troubení jsem odešel do prvního patra hostince kde byli pokoje .Nepozorovaně jsem se vkradl do pokoje obou mladíků a po rozkoukání ve tmě ,jsem začal opatrně ,abych s něčím nepohnul ,začal prohledávat jejich pokoj.Po chvilce přeskakování mezi příšerným nepořádkem jsem měl konečně štěstí a našel to co jsem hledal.Nůž sice zažil lepší časy a mým dýkám se zdaleka nevyrovnal,ale cvičil jsem už s horšími nástroji smrti.Pomalu jsem se vykradl ven a odešel do svého pokoje.Rychle jsem se převlékl do šatu co jsem koupil a sebou zabalil ještě šat s tvrze.Pod ošacení jsem ještě navlékl pás s vrhacími noži a do boty dal dýku a zavřel dveře na petlici. Ještě jsem vše jednou zkontroloval , zhasnul svíci a vydal se k oknu.Tiše jsem ho pootevřel ,vybral jsem si místo výhledu kam není z ulice vidět,a pomalu sešplhal dolů.Domníval jsem se ,že budu mít větší problémy,ale i když jsem lezl je po stromech a skaliskách občas po tvrzi , tak tohle byla je hračka.Dole jsem se přikrčil a nějaký čas čekal.Když se nic nehnulo vyrazil jsem vpřed.Cesta normálně trvala okolo patnácti minut, ale já ji šel skoro hodinu , protože jsem slyšel další troubení ponocného.Cestou jsem se musel vyhnout několika strážným co všude chodili , ale to nebyl problém.Troubení přišlo právě vhod , já ho využil téměř geniálně a vyšplhal na krásnou kamennou terasu zdobenou pískovcovými sochami lvů.dveře byli pootevřené a linul se z nich slabý paprsek světla ,který osvětloval jednoho ze lvů , že vypadal tak jako by z toho kamene co nevidět vyskočil.Koutkem oka jsem nahlédl do vnitř a zjistil ,že se jedná o skvěle vybavenou pracovnu s velmi krásným ebenovým nábytkem a drahým dřevem vykládaným stopem.Na stěnách byly velké obrazy a jetšě hezčí goblény než prodával v krámě.U protější stěny seděl obchodník a počítal tržbu.Alespoň zemře při tom co má nejvíc rád , pomyslel jsem si.Ještě chvilku jsem počkal a pak jsem velmi jemně otevřel dveře ,a ani nezavrzali.Po chvilce vyčkání ,kdyby si náhodou všimnul že se dveře otevřeli, jsem pár tichými a rychlými skoky přiběhl za něj a chytil ho za hlavu tak aby nemohl vydat ani hlásku .Jeho váha pro mě představovala jistý problém ,ale on na oplátku byl méně pohyblivý.Navíc vím ,že za zaváhání se platí ,tak jsem ho otočil hlavou ke mne a než stačil cokoliv vyslovit bodnul jsem ho do srdce.Použil jsem schválně nůž toho mladíka.Ještě chvilku jsem mu držel ústa a když padal k zemi byl spíš překvapený ,že mne vidí než vystrašený.Ještě jsem ho několikrát bodl ,aby můj plán odkopnutého nápadníka byl dokonalý .Potom jsem z tuniky utrhl cár z prsou a vložil ho obchodníkovi do rukou.Umazal jsem ještě tuniku krví a pak jsem se převlíkl do čistého .Zabalil jsem nůž i tuniku našel provaz co měl Anton na balení koberců a po chvilce když se nic v okolí nedělo přivázal jsem provaz okolo jednoho lva a sešplhal dolů.Nepotřeboval jsem lano, ale nějakej rybář by ho potřeboval určitě. Tak teď ještě zmizet , no problém by to nebyl jen jsem potřeboval zanechat pár důkazů ,aby mé alibi rychle našli , ale abych já už byl zpátky.Počkal jsem až projde hlídka a krví nasáklou tunikou jsem označil po určitých rozestupech cestu.Rychle jsem vlezl do zahrady hostince zahodil tam nůž a trochu v sudu co byl venku s vodou jsem trochu opláchl tuniku.Umyl jsem se i trochu sám.Nikdo tu nebyl neměl jsem se čeho bát .Teda nikdo až na jednu osobu.Věděl jsem o něm takřka celou dobu a ,i když jsem ho neviděl ,cítil jsem ho stejně jako včerejší ráno.Nevadil mi ,byl jsem si ,že tady bude.Jsem zvědav co bude ten druhý úkol.Hned jak jsem si opláchl ruce tak jsem vyšplhal do pokoje a v tichosti čekal až půjdou všichni spát.Netrvalo to dlouho a zhasla celá hospoda.Ti co zde byli ubytovaní byli slyšet hodně nahlas a já proto počkal ještě dlouho dobu.Nevadilo mi to trpělivost nese ovoce.Když jsem si byl naprosto jistý ,že všichni spí vyšel jsem z pokoje a šel k jejich pokoji spolu s tunikou.Hlupáci ani neměli petlici.Pokradmu jsem vstoupil dovnitř a viděl jak a chvíli poslouchal chrápání . V celku zřetelně se dalo poznat ,že chrápou dva a tak jsem se osmělil a nejtišeji jak jsem uměl došel k posteli.Tunika ležela volně na zemi a nebyl problém ji vyměnit .Do kapsy jsem ještě dal pár zlaťáků a v klidu odešel. Ráno když jsem se probudil , bylo v hostinci veselo.Jak jsem předpokládal určitě dcera tatíčka najde a poběží na strážnici.Stopy , které jsem zanechal by viděl snad slepej a tak ani městská stráž nezaváhala.Když jsem sešel dolů zrovna vyváděla nic nechápajícího a ještě značně opilého mladíka ven.Pořád se ptal co provedl,nikdo mu neodpověděl ,až po chvíli když sešel jeden z pochopů dolů z krvavou tunikou ,tak praštil mládencovi do zubů a řekl "Tohle si provedl ty parchante a čeká tě šibenice.¨ Ten se namístě zhroutil ,ale nic mu to nebylo platný , navíc zanedlouho přišli i se zakrváceným nožem.Nebylo co řešit ,jen já a jeho společník jsem řekli ,že je to jeho tunika , kterou jsem mu já polil pivem a vše bylo jasné. Po snídani jsem se šel podívat k soudu.Nevím proč jsem tam šel , asi jsem chtěl vidět koho , jsem to zachraňoval.Brzy jsem to zjistil , byl to jeden z šlechticů a ani jsem se nedozvěděl o co šlo , jen ,že by mu za to dali oprátku.No nedali a on si v klidu vypochodoval ven ještě se mu celá rada i se správcem města omluvili. Lidi však taky nepřišli zkrátka , proces z rybářem ze Stříbrné lišky byl krátký a poprava se konala.Neustále vykřikoval ,že o ničem neví.O chvíli později dokřičel a houpal se na šibenici.Nevím myslel jsem ,že mi ho bude třeba líto , ale nebylo.Se mnou se nikdy nikdo taky nemazlil.Při návratu zpátky jsem se stavil u koně ,vykartáčoval jsem ho napojil a dal mu oves.Ještě jsem se najedl já,zapil to vínem a šel se podívat na druhou obálku. Po dočtení druhého dopisu jsem si šel lehnout , na úkol bude času dost a trocha spánku nikomu neublížila.Hehe možná , že jo , ale co.Stejně netrpělivost by teď rozhodně nebyla na místě.Když odjedu zítra dopoledne , udělám nejlépe. Když mne nic netlačí není důvod na sebe upozorňovat.Věděl jsem , že tam je , opravdu tady byl celou dobu , zřejmě má dokončit úkoly kdybych zklamal.Ještě zabezpečit dveře , spálit dopis a jít spát. Jakže to tam bylo , co tam bylo ? : „ Odstraň fracka mistra cechu zlodějů a udělej to tak , aby to působilo jako odstrašení . Po – té se vrať na místo kde jsi dostal koně. Nezapomeň , jestli tě někdo bude sledovat budeš toho opravdu litovat.“ Ta poslední věta byla směšná , jak bych mohl zapomenout na pronásledovatele? Nebo , že by , mám snad zabít i mého druha na cestách , který si myslí , že je neviditelný? To , ale nedává smysl , přeci členové cechu jsou cenní .Nebo přeci , zemře po chybě , že mne nezabil ? Moc otázek , málo odpovědí .Takže za Pironem do Mordalnu. Morland , Morland , to bylo v tý mapě , aha tady to je . Hmm kousek cesty , hned ráno vyrazím . Zabít toho spratka by neměl být problém , jen musím zjistit , kdo to je .Těžko bude Piron jeho pravý jméno , ale co Morland je daleko ono se něco naskytne a času mám zřejmě hodně. Ráno , moudřejší večera. Takhle jsem se už dlouho nevyspal . Všude klid a snad i bezpečí ,není důvod aby mne teď zabil , ještě je jeden úkol . Je fakt , že u nás opravdu nikdo neví , ale ani vosková pečeť co jsem udělal přes okenice nebyla porušená a no nač se tím zabývat žiju a mám další práci.Hehe kolik z mých soukmenovců ještě žije , nemyslím , že hodně. Možná je uvidím , možná ne stejně komu na tom záleží , hlavně musím udělat práci nic jiného není důležité.Snídaně byla vydatná a jak jsem tak slyšel jen málo kdo si vzpomněl na včerejší výstup tady , snad jen společník toho chudáka ho zapíjel až do teď . Tak do večera se neprobere a vostatním je to jedno , lidi tady budou až k večeru tak ať si v blitkách leží stejně si to uklidí a hlavně zaplatí. Venku bylo docela pěkně slunce bude hřát až za pár hodin měl bych vyrazit. Ještě vodu jídlo na cestu člověk nikdy neví a oves pro koně. Jestli se tady nedá něco vytknout , pak je to starost o koně , taky se za koně platí skoro to samy jako za osobu. Vyrazil jsem po snídani , hostinskej se mi dokonce omluvil za tahanici s gardou , takový lidi jsou mi k smíchu , ale co aspoň jsem něco ušetřil , né že bych mělů málo . U brány byl ještě klid , sedláci byli již venku prodavači už ve městě , projíždělo tu jen pár měšťanů jen tak si vyjet a kousek za městem jsem potkal menší obchodní karavanu. Cesta byla dlouhá a v horku , které s příchodem poledne začínalo vrcholit se nejelo nic moc , ale za pocit relativní svobody to stálo. To je zajímavý , poslední můj sen a vlastně jediný takhle ješitný byl , abych se projel na koni sám a volný pryč od výprasků pryč od stínu smrti , který byl po mém boku v učení den co den. Každý má v sobě jistou slabinu , ale tahle se dá omezit a já ji omezím , nic mi nezabrání , abych splnil zkoušku a stal se členem cechu . Možná tady chvíli nebude ani můj přítel , ale nebude daleko , i když po něm není za celou dobu vidu či slechu. Konec snění , to není nic pro mne . Jediný co je teď důležitý je najít Pirona a jeho spratka , zabít ho a zmizet . Jak ? tohle není tak lehký jak zabít obchodníčka nebo šlechtice . Né , snad zabít to je nejlehčí , ale najít ho .