smých

Ta naše rozšklebená ústa nejsou úsměvy
ale rány od granátů
když jsme byly na bitevnim poli
bránit zemi našich tátů.
A proto se tedˇ celý život smějem
od ucha k uchu
a berem zavděk suchým chlebem
s trochou vzduchu.
Jen srdce se moc nesmějí ač to neni poznat
a do kostela každou neděli
jdem do lavic si ustlat
a tvářit se jak jsme veselý.