Jsi osleplý září křištálových vod
hledáš sám sebe,hledˇ,
na osiřelý strom.
Pocit když narazíš v poušti na oázu
stále máš naději nečekáš na spásu.
Můžeš být stařec,muž i dítě
pavoučí prsteny slunce nechytítě,
brouzdáš se bahnem,louže je štěstí
na zemi vyspíš se v suchu i dešti.
Když bílí závoj zahalí stráně
a děti ze sklepů vyndají sáně,
zima Tě zahalý přes děravý šat
už je Ti teplo a chce se Ti spát.
|