Na hranici..
lepím vázu, jež jsem rozbil.. včera při úplňku lidi, na něž jsem zapomněl abych mohl říct "já jsem" Dnes viděl jsem motýla byl černý s bílou tečkou ve tváři Dnes viděl jsem motýla a vyprávěl mu o životě.. Skrze něj.. pohlédl jsem do zrcadla času na všechnu tu zhrzenou krásu na to, kým jsem kdy býval na časy, o nichž jsem sníval .. potoky slz .. do nitra pramene však lehká cesta nevede .. srdce puká .. A tak.. jsem přioděl jej sněhem ..by mohlo pookřát.. nad chřadnoucím světem naposled se rozesmát Tu zem, za niž bych duši dal tu zem, kterou jsem miloval tu zem teď musím opustit a nikdy se sem nevrátit Pročítáš řádek za řádkem volání o pomoc básníkem na hranici mezi světy fantasie.. reality.. |