Tanec duší VI. (Poslání)

Ze spánku ho probudil pocit,že ho někdo sleduje.Vstal a rozhlédl se.V chýši nikdo nebyl,jen Akira,která klidně spala na druhé straně dohořívajícího ohně.Vstal a vyšel ven do nádherně teplé noci.Na vzdáleném valu si všiml siluety a během chvilky mu došlo,že je to ten chlapec...její syn...tak zvláštní představa.Šel za ním jako by ho chlapec volal.Když došel až k němu uviděl i v té tmě světlo v jeho očích jako by plakal,nebo byl pod vlivem nějakého čarovného nápoje. "Máš mnoho otázek a ona nezná odpověďi.Ptej se...máš tuto noc aby ses dozvěděl vše co tě trápí" řekl chlapec tiše a vydal se podél valu smětem od vesnice.Gabriel ho následoval a po chvíli pochopil. "Kdo jsem?" zeptal se. Chlapec se zastavil a usedl na kámen.Jeho pohyby patřily staršímu muži a přece byl jen dítětem. "Jsi nyní bytostí staré rasy,ona ti dala moc a kouzlo,které bys měl chránit,pomůže ti v životě.Dala ti nesmrtelnost a část své duše...." Gabriel sledoval se zaujetím ty oči,které viděly tolik.... "Kdo jsi ty?" "Jsem stín vědění,tak jako lidé jsou po své smrti jen stíny,jsem i já jen pouhým stínem.Můj otec se stal nesmrtelným světlem ještě před mým zrozením.Mám moc která mně opravňuje ovlivňovat životy smrtelných.Ona byla vybrána.Ona je světlo v temnotách,ale taky krev na andělských křídlech.Ona bude žít věčně.V tom jste stejní,tělo může zemřít,ale nic to neznamená,pamatovat si budete vždycky kým jste byli a budete na to hrdí." "Má-li ona poslání,jaké je to moje?" "Jdi s ní.Ona bude potřebovat tvou pomoc a ty její.Tak je psáno a tak se má stát." Chlapec vstal a zadíval se k východu......."Svítá" A jako by v tom jediném slově bylo řečeno vše,Gabriel ztichl.Vydali se na cestu zpět,ale šli tak pomalu,že jim cesta trvala skoro dvakrát tak dlouho jak tam.Když došli k bráně,maličký se otočil a podíval se přímo na Gabriela. "Ona zachrání naši rasu,dokáže změnit běh věcí,změnit osud i vrátit život.Ale na to potřebuje tebe.Tak je to dáno,jdi s ní." Gabriel sledoval,jak chlapec odchází mezi chýšemi a nebyl schopen se pohnout.V hlavě mu vířily myšlenky a on nebyl schopen zachytit ani jedinou z nich.Vrátil se do chýše a v koutě,kde byly uloženy zbraně vzal do rukou Akiřin meč.Byl nádherný,lehký,s vyleptanými runami,které neuměl číst.A pak najednou začal nápis zářit a on jej četl jako by to uměl odjakživa: "Střež se kdož ochutnáváš toto ostří,neboť pán meče přichází pomstít smrt tisíců" Uložil meč zpět na místo a ulehl.Dlouho nemohl spát,protože stále přemýšlel nad chlapcovými slovy... Začínal věřit,že vše je tak jak má být a stejně se nemohl zbavit dojmu,že se děje něco moc zlého a oni dva jsou ti,kteří mají běh dějin změnit.....