Malíř
Inspirace zde, doporučuji pustit k četbě: hudba
*** „Byl to absolutní propadák. Brak. Taková mazanice. Jako by snad nevěděl, že podobný náměty jsou už dávno klišé a ty barvy… deprese a nic jinýho. Nechápu to, asi mu už úplně přeskočilo.“ Dívenka vzhlédla, k střešnímu oknu malého pokoje. Viděla jeho tvář. A to, co z ní vyzařovalo vyvolalo na té její úsměv. Toho podvečera to bylo naposledy, co ho viděli. Někdo říkal, že odešel za lepším, další, že zemřít někam do ústranní – nebylo tajemstvím, že byl nemocný, už dlouho. Snad proto nevycházel. Spolu s ním zmizel i onen obraz, který kritici strhli jako nic jiného v posledních dvaceti letech. Povyk brzo umlkl a zbylo ticho, pokoj byl znovu pronajat a čtvrť změnila téměř k nepoznání. I ona se změnila, jen úsměv ne, lidé ji uctivě zdravili. Opatrně za sebou zavřela a otočila se ke služebné, aby zapálila oheň v krbu. Posadila se do měkkého křesla, do rukou vzala sklenku brandy a očima zadívala na obraz. Jeho nejlepší obraz. Dílo s nevyčíslitelnou hodnotou… A tam, v zšeřeném pokoji, malíř konečně přišel na to, co jeho obrazu chybí… Vztáhl ruku se štětcem a… vkročil do něj. -SAIDHI 2010- |