Nastal čas opustit své stíny, čas rozhodnout se

„Máš snad poselství, které chceš sdělit??!“

„Já mám poselství!“

„A máš dostatečný důvod …pro své poselství?“

„Ano, mám! Mám důvod pro své poselství!“

„Ocitá se snad tvůj svět na samém pokraji? Anebo jsi jen sešel z cesty?“

„Já mám právo! Slyšíš!! Já mám…! My všichni jsme spojeni! A ty to víš!!“

„Já nemohu napravit to, co už se stalo!“

„Ale co když …“

„Ne!! Žádné „co když“! Taková slova v mém světě neexistují!“

„Ty jsi stvořitelem svého světa – ty určuješ pravidla! Proč!? Proč jen nechceš…“

„Ještě není konec!! Tak mi tu neříkej…“

„Co začne světlem, také končí světlem! Je to tam…, je to tam napsané!“

„Ty tomu věříš? Stal se z tebe za tu dobu snad otrok?“

„Tak ten, kdo čte a vzdělává se je pro tebe otrokem?“

„Ten, kdo bezmyšlenkovitě jedná a nevzpírá se, je otrokem!“

„My jsme bojovali do poslední chvíle! Bojovali jsme i když Jsi vytvořil z poledne noc … zahalením světla zářícího Slunce! … a sesláním temného strachu na lidstvo!“

„Řekni mi, proč lidé hledají lásku, i když neopětovanou? Proč ostatní jsou řízeni pouze strachem anebo zradou? Proč ve vašem světě lidé vidí svá rozhodnutí jako důkaz existence Boha? Anebo je to snad osud?“

„Zapomněl jsi totiž na opravdový dar! Nesešli jsme z cesty! Jsme na samém okraji! Ať si zvolíme to dobré anebo to zlé … to správné anebo to špatné! … nikdy to není to, co opravdu potřebujeme!“

Můžete mít jaké chcete vlastnosti a schopnosti, ale na tomhle místě budete vždycky oslabení. Můžete to zrychlit a můžete to taky zpomalit. Minuty proměnit v hodiny, hodiny pak v dny anebo proměnit hodiny ve vteřiny a vteřiny v rychle tekoucí řeku času. Čím víc ale na to myslíte, tím více víte, že nemůžete způsobit vlastně vůbec nic. Jak dlouho byste tu mohli prostě čekat a oddalovat nevyhnutelné?

„Zacházíš příliš daleko! Vybízíš mě snad, abych vstoupil…?“

„Já tě …!“

„Erico! Podej mi ty ubrousky. A podepři mu něčím hlavu.“ pokřikl Darier.

„Myslíš, že to zítra zvládne? Víš přece, že zítra nás …“

„Já vím, Erico … musíme ho nechat odpočinout … zvládne to, určitě to zvládne.“ usmál se. Nechtěl více mluvit.

Když Darier odcházel k převisu jeskyně zkontrolovat Východní svah, naklonila se Erica nad Keilla, zavřela oči a lehkým hlasem pronesla: „Cies, de aute mera ve treade.“ Otevřela oči a krátce se usmála. Hned se rozeběhla za Darierem.

„Dari! Darieri, já mám nápad!“

„Erico, pšššt…,“ káravě se Darier podíval zpátky do jeskyně.

Danny