Pohlazeni

Co dělal jsem,
že nestihnul jsem pohled tvůj
v zrcadle za úsvitu.

Kde jen zdržel jsem se,
v nočních světlech
těch hlučných ulic
co kolem centra nekonecne tančí.

Pozdě už jsem prišel,
zmizel pohled
I ten kousek z tvého oka třpitu,
co sotva před minutou
líně stékal po zrcadle tom,
co poslednî tě spatřit smělo,
než-li spustila si závoj víček
v znamení,
že vydáváš se
na svou cestu poslední.

Stojím sám tu
v tragedii toho života
co mně je navíc a tobě chybí,
za trest vím,
že už se to nezmění.