Sonet s tmou za zády

Vzpomínám, když jsme se poznali v přístavu
vítr nám z kanálů strkal město k nosu
(pláštěnka, holinky, ale já vás viděl bosu)
déšť jako skotský střik bičoval přes hlavu.

Odnést mi všechno si soumrak určil za cíl
stvořil noc temnou, bez měsíčních sonát
Štěstí se usmálo, nechalo mě prohrát
Tak lehko žije se, tak lehko se ztrácí.

Pohledy stranou, mlčení, zmatek v hlavě
ty oči, paní, už nezáří mihotavě
pořád ještě nevím, jak to zvládnu bez nich.

Marně teď chodívám do přístavu znova
Všechno co zbylo je padající voda
v ní spousta otázek nezodpovězených.