Chut pomsty

Měsíční svit se mlžně chvěl a mezi stinnými stromy kouzlil opar přeludů.Údolím šeptal slabý vánek a ve vzduchu visela vůně dýmu.Kraj byl divoký a hrozivý a on věděl,že na každém kroku může číhat smrt. Uslyšel slabý sten.Pohotově tasil obě šavle.Zakřivené čepele se blýskly v záři měsíce.Rozhrnul tiše nedaleké křoví a skutečně tu našel smrt.V mechu nehybně ležela tři těla,čtvrté patřilo malému děvčátku.Pustil jílec a předklonil se. "Kdo ti ublížil,maličká?Mě se nemusíš bát."Děvčátko k němu vzhlédlo,tvář jako bílou růži. "Kdo…kdo jste?"zajíkala se. "Jen tulák,dobrodruh a přítel všech slabých a bezbranných."Jemný hlas ji uklidnil. Dítě se pokusilo zvednout na loket,muž k němu hned poklekl a pomohl mu se posadit.Hlavičku si opřel rameno. Sáhl dívence na hrudˇ a nahmatal krev. "Pověz mi to."Mluvil tiše. "Loup"vydechla.Hlas jí slábl."Se svými lidmi…přepadl vesnici…o míli dál.Pak loupil…zabíjel…pálil…" "Proto jsem ve větru cítil dým"zabručel muž."Mluv dál dítě." "Utekla jsem,ale on…Lišák..se.. hnal se za mnou…a chytil mě…"Slova se vytratila v tichu. "Rozumím maličká a pak?" "Pak mě…bodl mě..dýkou…ach."Útlá postava se náhle zhroutila.Muž dívku položil do jehličí a snažil se nahmatat puls,zbytečně. Náhle se všechno změnilo.Už to nebyl jen tulák bez cíle.Stala se z něj šelma na lovu. Pomalu vstal a věděl,že za tohle pár lidí zaplatí životem. * Obloha potemněla.Kapky deště začaly bubnovat na jeho těžký plášť.Pobídl svoji klisnu do cvalu,aby unikl ze spárů blížící se bouřky.Tmavou oblohou projel blesk a jeho záře osvětlila budovu zájezdního hostince. Jezdec se tajemně pousmál. * "Tenhle Rian je démon z pekel,to ti povídám"Mluvčí se předklonil a slova podtrhoval údery pěstí do stolu. "Pche!Tupče!Je jen člověk a zabije ho šipka i meč" "To si myslel Jean,Posta i Bran."odtušil zlověstně druhý."Kde jsou teď?Ptej se horských vlků,kteří jim obrali maso z kostí.Povídám ti Loupe ten chlap přitáhl z pekel." Lišák netrpělivě zabubnoval na stůl. "Ten čubčí elf našel nějakou jeskyni o které nevíme a tam je přes den zalezlý…" "V noci pak leze ven a zabíjí nás."odtušil druhý."Loví nás jako vlk jeleny.Jen si vzpomeň na to jak jsme našli Brana připíchnutýho vlastní dýkou ke stromu s jménem Rian vyřezanými do tváří.U všech svatých,Loupe,říkáš si Lišák,ale narazils na hrozivější šelmu!Co teď?Máme všichni padnout rukou toho elfího arciďábla?" "Pravda zabil naše nejlepší muže"zamyslel se náčelník lupičů."Jen ať si příjde, Ali, Krysa a Dip na něho venku čekají s nabitejma kušema a až se ukáže tak…co to bylo?" Oba se otočili.Do místnosti se vpotácel muž.Oči vytřeštěné,nohy se mu podlamovaly a na prsou se mu šířila tmavorudá skvrna.Udělal pár kroků a složil se na udusanou podlahu. "U všech čertů!"zaklel Lišák.Vytáhl nešťastníka na nohy a posadil ho do křesla. "Co se stalo,mluv?" "Je tady…ten elf !" "Kde jsou ostatní?"Lišák jím nešetrně třásl a druhý lupič je v hrůze sledoval. "Věděl o nás…neslyšely jsme ho…je jako duch." "A ostatní?" "Mr..tví"lupič se zhroutil na stůl. "Proklatej elfí zmetek"zaklel Lišák. Ze stolu sklouzla mrtvola a zůstala ležet na zemi. "Já ti to říkal!"koktal druhý lupič."Je to sám rohatej!Povídám ti…" Dveře hostince se rozrazily a studený vítr vehnal do místnosti chlad.Oči lupičů spočinuly na záhadném cizinci.Vysoká šlachovitá postava zahalená od hlavy k patě do černého pláště,z nějž odkapávaly pomalu krůpěje vody,které pod ním vytvářely malou kaluž.Ani kapuce nezakryla plavé vlasy,míně zašpičatělé uši a jemné rysy v obličeji,prozrazující původ jeho předků.Na zádech visely dvě výhružně zahnuté šavle a na krku se mu pohupoval stříbrný medailon se sotva rozeznatelným motivem.Ledovýma očima přejel po místnosti.Lupičům přejel mráz po zádech.V hlubinách jeho očí vzplály jiskřičky jako čarodějný oheň v hlubinách ledu. Nepatrný pohyb a záblesk ostří bylo poslední,co druhý lupič uviděl.Pak mu stříbrná dýka projela krkem a on naposled vydechl v kaluži vlastní krve. Do Rianových rukou bleskově vklouzly runami poseté šavle. Zůstali v místnosti sami dva.Elf byl stejně vysoký jako Loup,dlouhé paže a široká ramena prozrazovaly šermíře stejně jako šavle v jeho rukou.V nejistém svitu vypadal jako duch. Malé kulaté oči upíral na Loupa,při pohledu do nich měl člověk pocit,že za noci hledí do hloubi ledovce.Pohledy se střetly a Lišákovi,uvyklému vzbuzovat hrůzu,projel mráz po zádech. "Předpokládám,že mám tu čest s Rianem,ďáblem z Černého lesa?"nahodil. Elf mlčel nespouštěje z Loupa oči. "Stejně bych rád věděl"pokračoval Loup"proč ses u všech rohatých obul zrovna do mé bandy?" "Před několika uplnky"začal Rian"jsi s kumpány vyraboval vesničku v údolí.Podrobnosti znáš lépe než já.Byla tam dívka,ještě dítě a ta se rozběhla údolím,aby unikla tvému chtíči.Tys ji však chytil,pekelný šakale a smrtelně zranil.Našel jsem ji v lese a nad jejím tělem jsem se rozhodl tě zabít." "Hmm"zamyslel se Lišák."Ano pamatuji se na ni.Takže za to může měkké srdce?" "Pozor Loupe!"zvolal Rian se strašlivou hrozbou v hlase."Nikdy jsem nikoho neumučil,ale v tvém případě podléhám pokušení!"Loupe přimhouřil oči a sáhl po jílci. Nebyl zvyklý na takové jednání. "Co to bylo za holku?"zeptal se bez zájmu."Tvá žena?" "Nikdy předtím jsem ji neviděl."odvětil Rian. "Co seš to za člověka,když se pustíš do boje kvůli holce kterou ani neznáš? "To je moje věc."Rian by to nedokázal vysvětlit ani sám sobě. "Tady v truhlici leží královské jmění"hrál o čas Loup"co s ním uděláš,když mě zabiješ?" "Podělím vesnice jež jsi vyloupil." "Jsi největší blázen jakého jsem kdy potkal,odhodit takové jmění.Nesnesu pomyšlení, že je v rukou těch vidláků.Ale to je jedno,pozabíjejí se kvůli němu,taková už je lidská povaha." "Kdybych jim zlato nedal zemřeli by hlady"odvětil Rian i když věděl,že má Loup pravdu. Ze zamyšlení Riana vytrhl bleskurychlý a podlý výpad.Pomalejší protivník by ihned zemřel,ale Rian bodnutí odrazil a sám Loupovi prosekl košili.Lišák nepovedený výpad odbyl smíchem a jako tygr hraničáře zasypal dalšími údery,proměniv čepel ve vějíř z oceli.Šavle zvonili o ostří meče,šermíři se byli tak,jak mohou jen ti jimž jde o život. Připomínalo to souboj ohně s ledem.Loup šermoval divoce,ale zkušeně,nenechával nekrytá místa a využíval každé příležitosti.Byl jako živí oheň,tančil,skákal,vymýšlel finty, kryl se,sekal,smál se jako šílenec a nadával.Rianova technika byla chladná,propočítaná, čistá.Nedělal zbytečné pohyby,ba skoro žádné,obraně věnoval víc času a péče než lupič,udeřil však vždy bez váhání a jeho čepele při výpadu připomínaly tančící kobry. Výpad,kryt,finta,zavíření kovu… "Ha!"rozchechtal se Lišák,když Rianovi z tváře vytryskla krev.Jako by ho ten pohled dohnal k ještě větší zuřivosti,připodobnil se způsobem boje šelmě.Rian musel v dešti ran ustoupit,ale výraz tváře nezměnil.Plynuly minuty,zápas však nijak nepohasl.Lišák krvežíznivě a posměšně cenil zuby,ale už začínal pochybovat.Dech se mu zrychlil a paže umdlévaly.Co je to za člověka,že se neunaví?Rian dával do boje stejnou dávku ledového hněvu jako na začátku.Loup cítil,že mu nezbývá mnoho času,soustředil tedy všechen vztek a sílu do posledního zoufalého útoku,do nečekané smršti ran,tak rychlé,že je oko nestačilo sledovat a žádný muž jí nedokázal postavit.Rian ucítil v těle chladnou ocel. Uskočil a Loup se po něm vrhl,čepel krvavou,na rtech vyzývavý usměv.Hraničář udělal půlobrat vší silou udeřil do protivníkova meče.Loupovi vyletěl jílec z ruky,pak naposled slyšel vlastní smích než uviděl zblízka runové ostří.Hlava se dokutálela a v místnosti se rozhostilo ticho.Rian se rozhlédl.Na podlaze zbrocené krví ležely tři mrtvoly a v krbu tiše tančil oheň. Vždycky mu připadalo,že se vlastně nic dobrého nestalo,jakoby nepřítel pomstě přeci jen unikl.Pokrčil rameny a začal se věnovat vlastnímu tělu.Žár bitvy vyprchal a Rian pocítil slabost ze ztráty krve.Poslednímu výpadu se nedokázal vyhnout a čepel ho zasáhla do zad.Nebyla to hluboká rána,ale táhla se přes několik žeber až do svalů pod lopatkou.Z vaku vytáhl několik bylinek a obvazů a přiložil je na ránu.´´Krvavá cesta je u cíle´´zamyslel se´´Vrah je mrtev.Na světě jsou ale jiní vrahové,jiné cesty za pomstou,za nápravou křivd.Když vzkvétá zlo a trpí slabí nenaleznu klid.´´ V tu chvíli nemohl tušit,že tady vznikne legenda o ledovém zabijákovi,co rozsévá smrt a zkázu všem lapkům,vrahům a únoscům.Nevěděl,že se bude po hospodách vyprávět o tulákovi,jež bloudí v mlhách černého lesa,co pomstí každou křivdu a čistí svět od nečistých sil.O přízraku co přichází jako stín a zabíjí jako duch. Tím přízrakem byl elfí hraničář Rian aep Linge z Ellyonu.