Tulákova modlitba

Tulákova modlitba Tulákovo štěstí, je stát na rozcestí, vybírat směry, dálky, dobrodružství, někde tam daleko u setkání cest, u soutoku řek, na prahu cizích měst, v prachu neznámých cest. MÁ KŘÍDLA NESTE MĚ DÁL A DÁL, MŮJ BOŽE DEJ, ABYCH NEPOSTÁL. V ruce jen hůl, klobouk do čela, boty děravý, už mě nikdo nezastaví, nikdo nespoutá. JSEM SÁM A MÁ SAMOTA JE SLEPÁ.