Královna mečů a pohárů

Kde jsi byla moje milá? Tak zasněná a vzdálená. Tam nahoře mezi horami, kam nedoletí ani ptáci, kde nebe protínají vrcholky skal, jsem se volná, v tichu vznášela. Byla to taková nádhera, že mi srdce nestačilo, zastavilo se v jedné chvíli, a z očí mi vytryskly horké slzy. Tu se mi zjevila překrásná žena, oděná jen do šňůr rubínů a své nevinnosti, dlouhé, tmavé vlasy jí povívaly ve větru, vpíjela své jantarové oči do mých, když mi sdělovala své poselství, samotná Královna mečů a pohárů. A jaké to bylo poselství? Že se nemám bát toho co cítím, ale přijmout to jako dar. A co jsi v té chvíli cítila? Nejdřív tvé ruce v mých vlasech, pak i tvé rty, tvou mužskou vůni, a pak celého tebe, úplně všude.