Dračí střep IV.díl

Tma pomalu ustupovala novému dni. Z šedivých mraků nad městem pršelo a od moře vál studený vítr. Kamenné dláždění klouzalo a šestice mužů v pláštích městské stráže kličkovala mezi kalužemi.
„Do prdele, do prdele, do prdele,“ mručel si pro sebe muž se zarudlýma očima. „Mrtvola! Sakra chlapy, spíš by mě překvapilo, kdybyste v tomhle podělanym městě ráno žádnou mrtvolu nenašli. Proč to nemůžete udělat jako vždycky, nacpat jí do pytle, odvézt na hřbitov a napsat do hlášení? Proč mě musíte v tomhle nečase tahat z postele?“
„Pane, nechcete se napít?“ vytáhl jeden z mužů láhev.
„Labo, jsi ve službě!“ otočil se muž s kruhy pod očima. „A vůbec, od kdy ty piješ?“
„Co sme ráno našli tu mrtvolu, pane,“ odvětil Labo vážně.
„Já věděl že se něco stane. Jakmile začne foukat od moře tak se vždycky něco stane. Už moje bába to povídala. Chlapče, jakmile foukne od moře zalez a nevystrkuj hlavu! Jo, přesně to mi říkala,“ mumlal si zarostlý muž jdoucí poslední.
„Aghere?“
„Pane,“ postavil se Agher do pozoru.
„Co kdybys jednou zavřel hubu, nikoho nezajímá, co povídala tvoje bába! Labo, puč mi tu flašku.“
„Ano, pane,“ přikývl Agher. „Ale stejně to říkala,“ zamručel si pro sebe.
Kapitán Essi Hawod se narodil ve Snakelu. Jako malý se chtěl stát bojovníkem v Aréně a nekonec skončil u městské stráže. Dědictví po otci a kdo ví po kom ještě z příbuzenstva. Všichni kdo nesli jméno Hawod skončili v uniformě. Toho rána měl náladu na bodu mrazu. Večer strávil v hostinci U černé labutě, přebral a jako by to nestačilo tak prohrál v kartách dvanáct zlatých. A sotva usne, tak ho budí, že našli mrtvolu! Podle něj bylo občas po ránu ve Snakelu víc mrtvých než živých.
„Je čas se probudit,“ vrátil Hawod Labovi láhev a urovnal si plášť. „Tak deme, ať to mam z krku.“
-
Saler v noci uložil Torawu do jejího pokoje a do svítání mluvil se Selwillem. Když začalo svítat dovedl elfa do pokoje a posadil se do svého křesla u krbu. Dlaní si urovnal dlouhé bílé vousy a vytáhl dýmku.
„Tak elfové nabízejí mír,“ mumlal si pro sebe zatímco nacpával dýmku tabákem. „Snad konečně bude klid,“ usmál se a popotáhl si z dýmky. „Jednou někde zapomenu hlavu,“ zvedl se z křesla a rozhrábl ohniště v krbu. Oheň však dávno vyhasl. Saler si něco zamumlal a znovu popotáhl z dýmky. Usmál se a vyfoukl obláček kouře. Vchodové dveře zavrzaly a Saler k nim otočil hlavu.
„Máte otevřeno?“ nahlédla pootevřenými dveřmi mladá dívka.
„Zlomené meče nikdy nezavírají,“ zvedl se Saler od krbu.
Dívka za sebou zavřela dveře a sešla po schodech k pultu. Byla promočená a neustále se ohlížela přes rameno.
„Honí vás někdo?“ zeptal se Saler. Dívka po něm šlehla pohledem a nadechla se.
„Ne, nikdo. Proč myslíte?“ odvětila nakonec s úsměvem.
„No já jenom že v těhle končinách by to nebylo nic divného,“ usmál se Saler. „Ale tady ste v bezpečí. Čim posloužim?“
„Máte volné pokoje?“ zeptala se dívka, ale chvíli to vypadalo, že chce říct něco jiného.
„Samozřejmě, nejlepší pokoje na téhle straně Enstavy,“ přikývl Saler. „Na jak dlouho si ho budete přát?“
„Tři dny,“ položila dívka na pult zlatou minci, kterou Saler rychle zakryl dlaní a naklonil se k dívce.
„Dám vám radu,“ řekl vážně. „Tohle je Zářečí, ukazovat tady zlato je nejrychlejší způsob jak se podívat na městskej hřbitov, nebo na dno Enstavy.“
„Tak ať to někdo zkusí,“ vystrčila dívka bojovně bradu.
„Nikdo to zkoušet nebude. Prostě vás zabije,“ usmál se Saler chladně. „Budete chtít i jídlo?“ zeptal se vzápětí.
„Jo,“ přikývla dívka zaskočeně a ohlédla se ke dveřím.
„Jak vám povídam u zlomenejch mečů jste v bezpečí, chvilku počkejte rozdělam oheň a než si usušíte šaty, připravim něco ke snídani. Chcete něco k pití? Mam tu výborný Osirský víno“
„To víno,“ přikývla dívka. Saler před ní postavil pohár a několik měděných mincí.
„Až se usušíte a najíte, ukážu vám váš pokoj,“ řekl a zamířil ke krbu.
„V bezpečí,“ ušklíbla se dívka směrem ke dveřím, zatímco Saler rozdělával oheň.
-
Šestice mužů zahnula za roh. Déšť zesílil a bičoval ulici proudy vody.
„Kapitáne,“ zasalutovali dva muži ukrytí před deštěm ve vchodu jednoho z domů.
„To ste to nemohli, alspoň zakrejt,“ zalapal Hawod po dechu a odvrátil se. „Víte kdo to byl?“ zeptal se, když se zhluboka nadechl.
„Kad Ralnen, jeden z Trinosovo zabijáků,“ řekl jeden z mužů a přehodil přes zbytky mrtvoly svůj plášť.
„Pane, včera večer někdo zranil Trinose, město je toho plné. Co když Trinos a tenhle spolu souvisí?“ zamyslel se Labo.
„Labo, to si tak pitomej, že si myslíš, že tohohle zabil člověk? Se na to co z něj zbylo nemůžu ani podívat, abych se nepoblil. Je to blbost! Proč by Trinose jenom zranil a potom by proved tohle?“ zamračil se Hawod. „A puč mi ještě tu flašku!“
„Jen mě to napadlo, pane,“ odvětil Labo.
„Dva zlatý tomu, kdo to nacpe do pytle a dostane na hřbitov, než to tu někdo uvidí,“ napil se Hawod z lahve. „Do prdele, to je zas den!“
„Bába to povídala, jak začne foukat od jihu, něco se stane,“ zamručel Agder.
„Drž hubu, Aghere,“ zahodil Hawod prázdnou lahev.
„Pomóc,“ výkřik protnul ticho jako blesk.
„Myslim pane, že to je z támhle toho domu,“ ukázal jeden z mužů.
„Čtyři se mnou a zbytek ať to tu uklidí,“ rozběhl se Hawod. Muži se na sebe podívali, ale nakonec se čtyři rozběhli za kapitánem.
Dveře domu odkud zazněl výkřik se otevřeli, ještě než k nim doběhli. Z domu vyběhl tlustý muž s rukama nad hlavou.
„Okradli mě,“ vykřikl a vrhl se ke Hawodovi. Dnes v noci, ukradli ho, co si jenom počnu?“ Okno domů v okolí se začala otevírat a ven vyhlíželi lidé.
„A to teprve svítá,“ zamručel Hawod.
„Kapitáne Hawode, okamžitě uzavřete celé město a všechno prohledejte!“ ukázal tlouštík na Hawoda. „Každou škvíru tohohle města, musíte ho najít!“
„Aghere, postarej se o to,“ otočil se Hawod na muže vedle sebe.
„Kapitáne Hawode, o to se postaráte vy osobně! Nebo jste jako velitel městské stráže skončil!“ vykřikl tlouštík povýšeně. Hawod se k němu pomalu otočil.
„A víte že by mi to dneska ráno, ani nevadilo,“ vycenil Hawod zuby v úsměvu, ve kterém nebylo ani stopy po veselí.
„Kapitáne, zapřísahám vás. Musíte ho najít, copak to nechápete?“ chytil ho tlouštík za ruku a padl na kolena.
„Myslim, že to nechápu,“ zamračil se Hawod. „Včera večer někdo skoro zabil nejnebezpečnějšího chlapa ve městě. V noci, přímo v týhle ulici, něco sežralo dalšího chlapa a vy po mě chcete abych něco našel a neřeknete mi co! Vy to chápete, pane Delvio?“
„Och, já vám neřekl co ukradli?“ zarazil se tlouštík a zvedl se ze země.
„To ste mi opravdu neřek,“ zavrtěl Hawod hlavou.
„Ukradli klíč od městské pokladny!“