|
Žil jeden pán, měl vše, co chtěl mít.
Dům svůj a služebnou, bohatství dosti.
Siréna zazněla, ten pán byl Žid,
zbaven od bohatství zbyly mu kosti.
Za plotem přežívá v zimě a bídě,
vedle něj umírá soused na mor.
Co všechno napáchá jedinec na lidech,
za zády zpívá mu smrtelný chór.
Zbaven vší ctnosti a svého fraku,
kde má své nejbližší jen těžko ví.
Jak dlouho přežije za branou koncentráku?
Smrt může znamenat vykoupení.
"Proč jsem dřív nežil co nejvíc naplno?
Časem jsem hýřil a problémy vymýšlel.
Život je nejistý jak večerní casino,
jeden den vyhráváš, druhý jsi prosázel.
Co jsem však provedl ve světě strašného,
že tu za ostnatým drátem mám hnít?
V ulici znal jsem snad člověka každého,
zač jsem tu zavřený? Zač? Že jsem Žid?
Kdo si to vymyslel tuhletu ubohost?
Z komplexů musí mít ušitý plášť.
Rád vidí bídu a lidskou zoufalost,
proč tahle krutost, k čemu ta zášť?"
Tábor se měnil v slzavé údolí.
Nad mrtvými těly děti tu klečí.
Kam odešla máma - kdopak jim odpoví?
Slzami zalité srdce jim brečí.
Za vraty ticho, ticho je po boji,
jenom pach smrti tu stále čpí.
Člověk vzal sílu a hrůzy se nebojí,
usnula válka - tiše, ať spí.
|