Fantasy a Sci-fi: Jeremiho Čítárna

"Berte! No tak vstávej už! Musíte vyrazit na cestu!" ozve se za dveřmi.

"Cestu? Jakou...á, málem bych zapomněl! Myslel jsem, že se mi to jen zdálo. Pojď dál otče," řekl Bert a zvedl se z postele.

"Molmo a Gruf už na tebe čekají venku," pobídl Berta a ukazujíc směrem k Vršku pronesl: "Včera jsme to celé nestačili dořešit a budeme se muset sejít ještě dnes. Ale vše co se týkalo tvé cesty jsme již vyřešili."

"Opravdu? A co?" ptal se nedůvěřivě Bert.

"No, jednak jsme ti sehnali koně a hlavně zajistili bezpečný průchod přes hranice. V Korhalu už o vás vědí," řekl Nostimus a rozhlížel se z okna. Mezitím se Bert převlékl a nasnídal.

"Jak si říkal, že jste mi sehnali koně, tak to ostatní půjdou pěšky? Nebo pojedeme na jednom koni?" dodal Bert a pohlédl na svého koně. Byl hnědý s černou čárou na hlavě jenž se od očí směrem dolů zužovala.

"Samozřejmě že pojedete každý na svém koni, ale Molmo se nedal přemluvit. Prý má svého vlastního a bez něj se ani nehne!" a ukázal na právě přicházejícího Molma s koněm.

"Berte! Tak už jedeme? Podívej na toho krasavce," a vyskočil na svého řádně líného a obtloustlého koníčka, "je to dar od mého nevlastního otce. Je sice troška tlustší ale zato unese dvojnásob co ten tvůj!" řekl a pohladil koně po hlavě. "A co víc," zajásal Molmo, "má i své jméno: Pírko," řekl a usmál se.

"Opravdu skvělé jméno, naprosto vystihující jeho rozměry, skoro jako by lítal, jak je lehoučký...cha!" ozvalo se za nimi. Bert se otočil a spatřil Dgulka jak si to žene přímo k nim.

"Ještě jedno křivé slovo o Pírku a budeš mít co dočinění se Sirtou far Moltomolmiusem, bídníku!" vzkřikl Molmo a seskočil z koně.

"Ó, pomalu, pomalu. Nechci vyvolávat hádky! Přišel jsem kvůli té cestě. Víte já...," nedořekl a Molmo mu skočil do řeči.

"Nic nám neříkej! Přišel ses pomstít za tu včerejší noc, co? Tak to budeš muset přejít přes mě! Já Berta ochráním!" vykřikoval a najednou tasil stříbrný meč.

"Cože? Meč?" udiveně odskočil Dgulk.

"Netušil jsem, že budeme potřebovat zbraně," řekl Bert a otočil se na Nostima.

"Také jsem si to myslel ale jistota je jistota. Dal jsem Molmovi tři meče jenž byli vyrobeny na ostrově Rikenaki v Sarei. Jsou to výborné zbraně a hlavně lehké a pevné," vysvětloval Nostimus a pobídl Molma. Ten ihned vytáhl z postraní kapsy, která byla připevněna k ostatnímu nákladu na Pírka, dva meče a podal je Bertovi. Bert si prohlížel jak po čepeli sjíždí paprsek ranního slunce a snažil se zachytit svůj odraz na jílci meče. Byla tam malá vyleštěná ploška, skoro jako zrcadlo.

"Kde je ale Gruf? Říkal jsi přece, že na mě čeká venku?" zeptal se Bert s meči v rukách.

"Gruf čeká na Vršku," řekl Nostimus a vyndal z pod pláště menší balíček. "Toto je Svatý dopis," ukazoval na balík, "nechte jej zabalený! Odradí tak případné zvědavce," a podal balík Molmovi. Ten jej schoval do nejhlubší kapsy na postroji Pírka a pomalu šel do kopečka směrem k Vršku.

"Nashledanou otče! Ať se ti zde dobře daří," řekl Bert a pohlédl do Nostimových hlubokých zelených očí.

"Nashledanou synu! A nechť tebe i tvé společníky provází Světlo! Snad potkáte jen dobré a moudré lidi," dořekl a sledoval odcházejícího Berta a Dgulka jak mizí v mlžném oparu.

"No, Dgulku, tak co jsi nám chtěl říct?" zeptal se Bert když vcházeli do dřevěných vrátek.

"Chtěl jsem se zeptat jestli byste nepotřebovali ještě jednoho do spolku?" řekl Dgulk a rychle svěsil hlavu.

"Cože? Ty bys chtěl jít s námi? Ale otec říkal, že nejvíce tři!" zastavil se Bert a udiveně sledoval Dgulka.

"To ano, ale já bych cestoval na černo! Nikdo by o mně nevěděl. Já vám nezazlívám tu včerejší srandu. Mně se to docela i líbilo...a rád bych se taky něco naučil. Už mě to tu nebaví! Jenom stát na stráži a nudit se. To s vámi by to bylo jiné!" zvedl hlavu a pousmál se. "Víte, já bych vám byl jistě užitečný! Celou noc až do rána jsem poslouchal ty chytré hlavy jak se radí a dohadují o vaší cestě a tom dopisu. Možná, že bych měl i pár zpráv o tom, co včera vašeho otce tak rozesmutnělo, ale to jen když mě vezmete s sebou! Prosím, budu vám sloužit, můj Pane."

Jakmile Bert uslyšel oslovení, tak řekl: "Toho Pána si můžeš nechat! Nejsem na to zvyklý. A vůbec, pokud bys měl s námi cestovat, tak nestrpím aby jsi mě povyšoval nad ostatní členy družiny," a zastavil se kousek od lavičky, kde seděl zády k nim Molmo.

"Ne! Tak to by nešlo! Byl jsem zvyklý celou dobu sloužit nějakému Pánovi a nehodlám to zrušit! Je to tradice a řád našeho národa! A ten se ctít musí...jinak by byly problémy se Starým!" řekl Dgulk a pohlédl na modré nebe.

"Ach jo, no tak dobře! Ať je po tvém! Ale co je to za řád a jaký je váš národ? A kdo je Starý?" zeptal se Bert.

"Řád Cti," odvětil Dgulk a ihned se napřímil, "ten se uctíval v našem národě Kurlonů již od počátku věků. Jo a Starej, jak mu někteří říkají, je náš vládce a bůh. Je to Logi, bůh Času. Je to celkem fajn strejda, ale když chce, tak umí být pěkně přísný! Jo a hlavně," začervenal se Dgulk a začal dělat špičkou boty kolečko v zemi, "hlavně je pořád v Ashardu u královny Ruany. Jo to oni spolu asi něco mají!" ztišil hlas a ohlížel se.

"No jo, asi nejspíš dítě!" ozvalo se z lavičky.

"Molmo! Ty jsi nás celou tu dobu poslouchal?" káravě se Bert zahleděl na Molma.

"Poslouchal? To vy jste se mi vnucovali s tím křikem. Já se snažil naslouchat rannímu zpěvu jarních ptáčků a rozjímat v tomto kraji."

"Ale ale?! A že tu žádný ptáčky nevidím?! No to se dalo čekat, že nás budeš špehovat!" řekl Dgulk a došel až k Molmovi.

"Ale klid, pánové. Přece se nebudete hádat!" ozvalo se z malé kapličky jenž byla ve středu Vršku.

"Grufe? Ty jsi nás taky slyšel?" zeptal se udivený Bert.

"Vás se nedá neslyšet. Teď už vím, že nás bude víc," řekl a skončil pohledem na Dgulkovi.

"No já vlastně ještě nemám tady od Pana Berta schváleno, že můžu jet," a usedl na lavičku vedle Molma.

"Ale to víš že pojedeš! Bert by tě tu přece nenechal! A navíc bude aspoň nějaká sranda!" řekl jásavě Molmo a pohlédl na zamyšleného Berta.

"Dobrá, dobrá. Vyhovím tedy. Alespoň nebudeš sám, Molmo, kdo se bude učit kouzlům," pravil a posadil se na druhou lavičku vedle Grufa.

"Ó, děkuji Vám můj Pane. Nechť vám to náš pán Logi tisíckrát zaplatí," děkoval Dgulk.

"To jsem rád Dgulku, že se budeš taky učit kouzlit. Ve dvou se to lépe táhne," pousmál se Molmo.

"Grufe! Něco tu pro tebe mám!" zvolal Bert a podal mu jeden meč. "Je to dar od mého otce."

"A já nic?" zamručel zklamaně Dgulk.

"Hmmm, na to jsme nemysleli. Tak tady máš můj meč. Já si stejně vystačím s kouzly," řekl Bert a podal Dgulkovi druhý meč.

"Nádhera! Poznávám práci mistrů kovářů!" pronesl Dgulk a zkoumal dál meč.

"Trpaslíci? Rod z Angru?" zeptal se Molmo.

"Ano i ne! Tohle není jenom práce trpaslíků. Kov byl sice ukut a vyroben v rukou mistra trpaslíka, ale ornamenty a zlaté ozdoby jsou jemnější prací...jako by elfové či Elfarové," zamyšleně řekl Gruf.

"To je zvláštní," řekl Bert, "otec mi říkal, že jsou ze Sarei. Prý z ostrova Rikenaki a tam snad ani trpaslíci a ani elfové nežijí," řekl a na chvíli se odmlčel.

"A Elfarové?" zeptal se opět Molmo.

"Ne, ani ti se nezdržují v císařských vodách," řekl Gruf a otáčel s mečem. "Myslím, že tento meč je jiný než ostatní! Podívejte! Má na té plošce, kde mají ty dva jakési zrcátko, vyryt znak. Je to runa, hodně stará runa," řekl Gruf.

"Mohu se podívat?" ozvalo se nad jejich hlavami.

"Ferklam? Arcibiskup Ferklam?" žasl Molmo. "Vždyť jste měl být na cestě domu? Stalo se snad něco?" vyptával se Molmo.

"Ale nic, milý Molmo. Jen se nám ta porada kapánek prodloužila, a tak musím odjet až zítra," řekl Ferklam a sjel pohledem po meči jenž držel Gruf. "Mohu se tedy podívat?" zeptal se znovu.

"Ale jistě!" řekl Bert a pobídl Grufa aby mu podal meč.

"Počkat," vykřikl Dgulk a chytil Grufa za ruku, "proč máme věřit právě vám, pane Ferklame? Co když má ten meč nějakou magickou moc a vy ho chcete pro sebe! Raději si ho ponecháme pěkně u sebe! A jestli nám už nic nechcete, tak můžete jít!" dořekl Dgulk a rychlým pohybem otočil jílec meče tak, aby arcibiskup nezahlédl runu.

"Vaše chování je příšerné, milý Dgulku! A já si ještě dnes promluvím s vaším Pánem aby přehodnotil vaše postavení!" odsekl Ferklam a jakoby se mu v očích zaleskl odraz špičky meče, který držel Gruf. Zlověstně zasyčel a odbelhal se dolů ke chrámu.

"Tak vidíte, Pane Berte. Teď mám i pádný důvod, proč tu nezůstanu ani minutu!" řekl Dgulk a usedl zpět na lavičku.

"Proč jsi mu ten meč neukázal, Dgulku?" zeptal se Bert. "Jo, Pane Berte, měl jsem vám divné tušení, že ten meč je posvátný a nepatří do ruky takovým jako je Ferklam! Radši se na tu runu zeptáme cestou nějakých důvěryhodnějších osob!" řekl Dgulk a pohlížel na Grufův meč.

"A jak poznáme, že jsou důvěryhodní?" tázavě se podíval Molmo na Dgulka.

"To nechte na mě! Mám pro to cit," řekl Dgulk a pohlédl na Molmova koníka. "Jak tak koukám, měl bych si taky sehnat koně. Ale kde?" řekl a rozhlédl se kolem.

"Jestli dovolíš, tak můžeš jet se mnou. Pírko nás uveze oba i náklad!" řekl Molmo, vyskočil a přivedl Pírka.

"S tebou, Molmo? Na jednom koni?" ptal se udiveně Dgulk, který byl zvyklý spíše na pořádné statné koně jenž nevypadají jako obtloustlý poník.

"Buď tak, Dgulku, a nebo půjdeš pěšky! Jiného koně už neseženeme. A chceš jet v utajení, ne?" pohlédl na nevěřícího Dgulka.

"Hm, co se dá dělat. Jen doufám, že to stihneme...s tímhle rychlíkem poníkem," dodal a pousmál se.

"Pírko není žádný poník," ohradil se Molmo, "jen je menší a silnější. Je to však velmi vzácný kůň!"

"Dobře, dobře! Já ti to neberu. Jen se mi nezdá, že dokáže taky běžet," řekl nevěřícně Dgulk a obcházel si Pírka.

"Tak to budeš koukat!" pronesl Molmo. "Teď není čas na dostihy! Musíme už vyrazit. Je skoro poledne a my jsme ještě pořád tady!" zavelel Bert a dal pokyn k odchodu.

Nostre: Cesta Světla Temnotou - Cesta Začíná